Jdi na obsah Jdi na menu
 

Hadí klubovna aneb místo k rozhovoru, syčení povoleno

14. 01. 2016 ...?

Ne. Navždy.
 
always-alan.jpg
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

865f9333-0e84-48cf-9c23-e06ef08ddb45.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


tumblr_mzhyxlwapi1qgrwnyo1_250.gif

 

 

 

 

 

Arkadiusz Reikowski - Farewell ft. Mary Elizabeth McGlynn

I have faith

that you are safe

Alice

________________________________________________________________

17. 08. 2016

Drazí Klíčci,

z jistých důvodů jsem musela vaše předchozí komentáře  opět archivovat, neskutečných 450 vzkazů, 92 stránek, vašich překrásných slov, která mne nikdy nepřestanou hřát, pečlivě uschovaná. Jsem tolik vděčná za všechnu vaši lásku, kterou jste příběhu věnovali! heart

Ohledně pokračování, pro ty z vás, které zajímá, ale Facebooku nefandíte, jsem se rozhodla vložit sem pár základních informací :-)

1. Pokračování Klíče zveřejním zde, na stránkách Elysejského klíče.
2. Přesné datum prvního zveřejnění stále neznám, jsem sice v jeho závěrečné fázi, přesto jde o tu nejobtížnější (a po téměř třech letech věnovaných jeho psaní se už ozývá vyčerpání a sem tam musím tvorbu na čas odložit).
3. Zveřejňovat začnu až ve chvíli, kdy bude příběh kompletně dopsán, abych měla jistotu, že nezůstane nedokončený.
4. Stejně jako při Klíči vás na počátku uvítám hned několika celými kapitolami.
5. Zveřejňování bude probíhat také stejně, tedy každý pátek, při delších kapitolách (některé mají 60 - 80 stránek) je můžu rozdělit na pátek + následující úterý, tahle volba bude čistě na vás

6. Jeho název zní: "Stopy Šelmy"

Pokud by někdo měl zájem vytvořit k němu doprovodný obrázek, vložit do něj svou představu, velmi to uvítám. Zcela záměrně nyní, když nevíte téměř nic ;-)

Kontakt na mne je stále stejný: oreally.alice@gmail.com

nebo na FB: www.facebook.com/alice.oreally

(pokud mě tedy zrovna neblokují :-D )

Ukázky vkládám veřejně, abyste mne nemuseli mít v přátelích.

Něco malého pro inspiraci ;-)

Harryho Mrazivá

mraziva.jpg

19. 08. 2016 "Startující" malý střípek - Harryho první setkání s Mrazivou ;-)
_______________________________________________________________

Harry čekal lva. Velkého zlatého lva; jednou Nebelvír, vždycky Nebelvír, skoro jako genetická vada, té se taky nemůžete zbavit.
Ale byl to jaguár. Drobný, štíhlý, mrštný. Skoro malý. Melanický jaguár. Černý panter.
Podle Aztéků je bohem noci, smrti a magie. Symbol moci a síly, zprostředkovatel komunikace mezi živými a mrtvými.
Panthera, latinský název pocházející z řečtiny, znamená predátor všech. Stiskem čelistí předčí lva dvojnásobně, jediným skousnutím rozdrtí lebku, dokáže skolit tři sta kilového býka, a potom si ho odtáhnout do úkrytu. Nemá přirozeného nepřítele, stojí na samotném vrcholu potravního řetězce.
A byla to ona. Harry netušil, jak to ví. Prostě to věděl.
Seděla tam, sledovala ho.
Silný ocas složený kolem těla, přes lícní část a hrudník několik menších červenohnědých maskovacích skvrn ve tvaru růží, černou srst lesklou tak, až v lomu světla vypadala stříbrně žíhaná; kulatá hlava, drobné uši, třpytivý čenich, dlouhé vousky.
Předpokládal rudé oči.
Ale měla je bílé.
Bílé.
S mléčnými žilkami, bílé jako nejdokonalejší, nejčistší krystalky popraskaného ledu, s tím nejjemnějším dýchnutím světlounce modré.
A uprostřed, tenká černá vertikální čárka.
…Byla překrásná.
 
Seděla. Nehýbala se. Sledovala. Pohled plný pronikavé inteligence.
Páni, hlesl Harry. Tohle jsem… nečekal.
Takže ty ses nemohla rozhodnout, jestli být kočka nebo had.
Chápu.

________________________________________________________________

12. 10. 2016

 
Drazí Klíčci a budoucí Šelmičky, technika nás zradila a obetovaná část Stop zmizela v nenávratnu dřív, než se ke mně dostala. Nemůžu chtít, aby to dělala znovu, tudíž děkuji Kamikaze za její snahu, veškerou pomoc a přeji mnoho úspěchů :-) Co to znamená pro vás? Že Stopy budou ještě větší výzvou! Kromě všeho, co jsem si v příběhu vymyslela, vás čekají ještě zákeřnosti v podobě překlepů, chyb, přičemž některé jistě budou stát za to. Chcete maličký příklad? Jak je libo ;-)

Správně: "Ruce se mu třásly. Schoval je pod stůl."
Napsáno: "Ruce se mu třásly. Schoval se pod stůl."

Tohle jsem objevila až po několikátém čtení; betovat sám sebe je vážně těžké, s každým čtením něco opravuji a mohla bych to dělat donekonečna. Pravděpodobně. Ale můžeme udělat soutěž pro odvážné Šelmičky, které vytrvají, o nejlepší nalezenou chybu / překlep! :-) (Odměna mě nenapadá, pardon)

Nyní jsem delší dobu nepsala, příběh stojí na místě. A důvody, které jsem měla pro předsevzetí, že nezačnu zveřejňovat před dopsáním, stále trvají - jen mi to je už jedno. Nabízím vám tedy možnost vyjádřit váš názor. Pokud budete mít zájem, můžu začít Stopy zveřejňovat s varováním, že příběh nemám dokončený, hodlám rozdělovat kapitoly delší než 30 stránek ve wordu (těch bude většina zhruba od čtvrté kapitoly). Jakmile se opět rozepíšu, nebudu schopná reagovat a věnovat se vám s odpověďmi v komentářích (samozřejmě někdy ano, ovšem raději upozorňuji předem), ani se "šperkováním" zveřejňovaných částí o hudbu a obrázky. Anebo si můžete počkat, až psaní dokončím. Upřímně říkám, že obě varianty jsou v pořádku.
Píšu pro sebe. Zveřejňuji pro vás. Takže kdo jiný by měl rozhodnout než vy? Pokud si zvolíte začít - na vlastní nebezpečí a s vědomím všech nedostatků i rizik ;-), první kapitoly s úvodem, který velmi doporučuji přečíst, se tu objeví v pátek 29. 10. 2016.

A jako "poslední varování" je tu titulní obrázek ke Stopám.
Mé velké díky za tento skvostný nápad náleží Lily, první ztvárnění vytvořila grafička Karolínka, kterým mi velmi pomohla si ujasnit mé představy (i mou neschopnost vyjádřit je srozumitelně :-D ), jeho spáchání padá na mě se všemi jeho nedokonalostmi. Do posledního detailu představuje stěžejní děj - ano, skutečně ho vnímejte jako varování ;-)
  stopy-selmy.jpg
Nejsnadnější se mi zdá malá anketa. Jsem si vědoma, že sem nechodíte pravidelně, proto nechám dotazník běžet od 12. 10. 2016 do 26. 10. 2016. Pro počet vyjádřených názorů nemám žádný limit, vždyť jeden čtenář je vše, co autor potřebuje, no ne? :-)
Nuže... je to na vás :-)
15. 10. 2016
Právě jsem odhalila, že 29. 10. 2016 je sobota, nikoliv pátek. Se mnou bude ještě zábava... :-D

26. 10. 2016

Mnohokrát děkuji všem, kteří se zapojili, ať už kliknutím na volbu nebo vyjádřením - jste úžasní :-) A zde je výsledek ankety:

anketa-stopy.jpg

Vaše reakce, názory a komentáře k anketě Stopy

Takže... uvidíme se tu v pátek :-)
Ano, opravdu v pátek 28., pátky jsou zdejší tradice a přeji si ji zachovat, třebaže jsem zmatečně ohlásila sobotní datum; v sobotu zde první kapitolky stále budou ;-)

                                                      Těším se na vás heart

_________________________________________________________________________

11. 02. 2018
Zdravím, světe 
Zpracovávám šok, kolik času uplynulo. Dlouho jsem tu nebyla, popravdě řadu měsíců ani nevěřila, že se ještě vrátím, tak byly těžké. Zabloudila jsem ve svém monolitu, hluboko. Ale Lilly s Astrou do mě zaryly drápky, zarputile držely, připomínaly mi vás, Severuse, zatvrzele znovu a znovu zažíhaly světýlko, kdykoliv mi zhaslo. Před nedávnem se cosi stalo. Neptejte se, netuším co. A opravdu nevím, jak dlouho to vydrží. Teprve se rozkoukávám, obezřetně pokouším o první krůčky. Vracím se k psaní, zvolna, prozatím k dopsání dávno slíbených Zelených pro Severuse.
Dnes, nyní, po věčnosti, v sobě cítím lásku. Nesmírnou. A komu jinému ji dát, s kým jiným sdílet, než s vámi a Severusem?
Též jsem si právě přečetla najednou všechny vaše komentáře od chvíle, kdy jsem propadla králičí norou. Vím, že jsem mnohé četla už dřív, ale v monolitu jaksi slova blednou a písmenka se drolí. A jsem... v úžasu. Ohromená. Sedím tu doslova v posvátné úctě nad tím, v jakém množství a jak vzácně, výjimečně laskavých, moudrých, dobrých bytůstek, víl, princezen a dušiček tu nacházím, jaké požehnání mi bylo dáno čtenáři, jakými jste vy. Nejde jen o vaše návraty, přízeň, nesmírnou trpělivost a pochopení, či touhu si Stopy dočíst, dočkat se konce, z obojího čerpám sílu stejnou měrou - ale z vašich slov cítím TAK cenné poselství, tolik magické moci! Protože každý jeden z vás neustal, žije, bojuje, má odvahu milovat, plakat, smát se, tančit, snít, všichni nesete pochodeň a rozséváte dobré světlo, své vlastní krásné světlo, předáváte dál; třebaže já vyhasla, nevzali jste to jako prohru, znamení, že tudy cesta nevede, nenechali být, ne, vy kráčíte pevně se zářivou lucernou a trpělivě učíte svět, že být dobrý má smysl, že kouzla jsou skutečná a jedinečné zázraky všichni nosíme v sobě, stačí se podívat, naslouchat... Jste úžasní.
S pokorou a respektem před vámi smekám. Je mi ctí, že jsem vás směla poznat.
Děkuji. 

A prozatím, jako první vlaštovku (kéž) a ukázku mého znovuzrozeného batolení, vkládám krátký úryvek ze svých Zelených, jen pro vás.
 
Abel Korzeniowski - Table For Two

"Čiré štěstí? Ten magický moment, neposkvrněný, nesrovnatelný, absolutní, pod záštitou andělských křídel kdy i faunové zmlknou, aby nerušili, jaksi bezpodmínečný, neboť neohlášen vás obejme třeba v nejvšednější z chvil, takovou má moc, neohraničeně tajemně čarodějnou, pravidla se ho netýkají, paradoxy zbožňuje – a je to, jako by vám během oka mrknutí v hrudi vyrašil pupen, jásavě vytryskl v běloskvoucí květ, celičkého vás naplnil a byl skrz na skrz dobrý? Nadpozemsky. Rušil fyzikální zákony, omezenost lidského bytí, času, dimenzí, stali jste se kapkou v dokonalé harmonii s miliardami jiných proudící oceánem prapůvodní lásky, z níž jsme povstali, kam se vracíme. A zdá se to věčné, třebaže vteřinová ručička hodin stěží stihne třikrát čtyřikrát poskočit. Věřím, pevně věřím, že jste tohle prožili, již tam byli, opět zavítáte.
I Severus ho poznal."
 
S vděčností a láskou,
vaše Alice
____________________________________________________________________
 
14. 04. 2018
Vyjádření k dotisku Klíče
 
Jelikož se mi v uplynulých měsících podobné dotazy množí, odpovím zde. Nic bych pro vás neudělala raději! (snad kromě dopsání Stop a Zelených :-) )
Věc se má takto - je předem nutné znát přesný počet výtisků a čím více, tím jsou levnější, (a nezapomenout, že dnes už ani poštovné a balné nejsou právě levné), tudíž jako dřív Lilly sesbírat informace a zaevidovat je (velmi časově náročné, s většinou je potřeba komunikovat víckrát, získat chybějící detaily, případně domluvit speciální přání dotyčného). Ideálně po delším čase, aby se možnost dotisku rozšířila. Načež se objednávka zadá a přijde faktura - splatná předem. Poprvé i podruhé jsem si takovou investici dovolit mohla, s výhledem, že se mi vrátí během cca půl roku (a pochopitelně v souladu se zákonem, ač na hraně, jsme se s Lilly o jisté náklady podělily, zaplatily ze svého, abychom se na cizích autorských právech neobohacovaly, a tudíž zcela prokazatelně na celém projektu tratily). Dnes již finanční záštitu dělat nemohu, moje životní situace se dramaticky změnila. Lilly řeší mimořádně závažnou rodinnou událost dlouhodobého rázu.
Takže - obě bychom nesmírně rády, ale nemůžeme. Rozhodně ne nyní, či letos. Obě nevylučujeme, že by se to změnit mohlo, snad, někdy :-)
Ale pokud by se toho někdo zodpovědný chtěl zhostit, pokud vy byste souhlasili, že se složíte / uhradíte předem (protože jiné řešení mě nenapadá, ale sama to po vás chtít odmítám), má můj naprostý souhlas, kontakty s vydavatelstvím, kde je vše již domluvené a připravené z minula, bychom daly k dispozici.
A třebaže pro mne i Lilly šlo o jednu z nezapomenutelných, úžasných životních událostí a rády vzpomínáme, nikdy bychom to nevzaly zpět, nemůžu nepřipojit, že to celé zařídit bylo vyčerpávající :-) A lehce šílené :-D
Mrzí mne to, nesmírně. Mít finanční zázemí, dám jich okamžitě pár desítek vytisknout a postupně (samozřejmě bez zisku) poptávajícím nabídnu. Bohužel nemám. Je mi to opravdu líto; i proto jsem kompletní text dala na stránky ke stažení ve Wordu a ne v pdf, abyste si ho mohli nejen vytisknout, ale i upravit dle svých možností, potřeb či přání. Je mi líto, že víc nabídnout nemůžu.
Snad aspoň nepatrnou útěchu, že jsem si pojistila (dvakrát), aby tyto stránky vám zůstaly k dispozici i tehdy, až tu nebudu, jako placené bez reklam (na neplacené se vrátit nelze) by je provozovatelé po první neuhrazené faktuře znepřístupnili. K tomu tedy nedojde :-)
Děkuji vám všem za věrnost i lásku Klíči 
vaše Alice
_____________________________________________________________________
 
20. 04. 2018
Moji drazí Klíčci, Šelmičky, má milovaná světélka 
Omlouvám se, že pokud se vynořím do reality, umisťuji ukázky na svůj profil FB a ne zde - je to prostě jednodušší, rychlejší. A nefér vůči těm, kteří FB  odmítají (což chápu). Tak tedy nyní pro vás: stále usilovně pracuji na "Zelených pro Severuse", píšu dál, ač stále pomaleji, než jsem doufala, energii mi odčerpávají zdravotní důvody i "přízemně materiální" potíže, které musím řešit, ALE blížím se k 60-té stránce (snad třetině až polovině příběhu).
Ukázka pro vás věrně čekající a snad se i těšící :-) (výňatek z rozhovoru Severuse a Lily Lenky Potterové)
 
„Jak vám to zní?“ nechal si Severus do očí vstoupit úsměv. Albus, Minerva, Poppy by ho viděli. Harry? Ano; asi.
Lily by ho spatřila nepochybně.
Postřehla i slečna?
„Zní mi to tak, že se na hodiny profesora Binnse nehorázně těším,“ opáčila střelhbitě, „provázanost všeho se vším mě fascinuje a tohle na dějiny vrhá nové světlo, nemůžu se dočkat!“
A usmála se.
Slyšeli jste někdy o synestezii? Týká se lidí, kterým se spojují vjemy, jinak a výrazněji než většině, které se souhrn smyslových počitků prolíná především s emocemi. Synestetici například grafické symboly vnímají v odstínech barev, naopak barvy obrazů jsou jim zvuky, slyší je, hudba vyvolává chuťové dojmy; obměn jsou spousty, každý synestetik má vlastní. Severus mezi ně nepatřil.
Přesto ho napadlo, že se usmála zeleně. Neopakovatelný, mechově hebký, čarodějný sluncem prosvítajícím listy. Zelený úsměv.
Opět.
Poprvé zhruba po třech desetiletích.
Protože takhle cítil Lilyiny úsměvy, tenkrát, později, ve věku křehkých něžností, tajnosnubném soukromí chvilek mazlivě vláčných jak průsvitné krůpěje lenivě stékající po plástvích medu; během jejich loučení s večerkou na spadnutí, k pomilování trýznivých návraty pro ještě jediné spěšné objetí, než se nakonec v šeru chodby ohlédla, poslala vzdušné políbení, zasněně usmála. Jen ona. Jen pro něj.
Zeleně pro Severuse.
Tak dávno… zapomněl jsem.
Tohle jsem dočista zapomněl; jak se to stalo, jak jsem mohl?!
Nepamatuji, kdy naposled jsem věděl. Znal ten pocit. Byl schopný si ho připomenout. Cítit.
Až doteď.
Otřeseně na dívenku hleděl.
Jak – nepatřičné.
Jak prolhané!
…A kruté.
Prosvítej skrz ni, Lily, obkresli své dary, jimiž jsi ji zahrnula, dej jí svá gesta, sluncem zulíbanou rez vlasů, drahokamy očí, vlož do nich hlubiny své nespoutané, laskavé moudrosti, rozezvuč její hrdlo svým smíchem. Zabíjej mne čímkoliv a třeba vším najednou; mé drahé navždy. Ty smíš.
Ale její úsměvy nejsou zelené.
Nemohou být.
Přeci nemohou, prostě ne-…
…Mohly by?
 
Se zelenou láskou,
Merlin s vámi
vaše Alice
________________________________________________________________
 
28. 05. 2018
 
 S nesmírnou láskou, bezmeznou vděčností k vám, kteří rozkvétáte v nalezeném štěstí a dovolili jste mi ho s vámi sdílet, k vám, kteří dosud na svůj moment čekáte, bojujete, nevzdáváte se, přes úskalí života jdete dál či si dopřáváte zasloužený klid ve vakuu, než se rozhodnete kudy a jak, a takové chvíle mi též s vámi dovolujete sdílet, být s vámi - jste mou rodinou, kterou jsem si vybrala. Ti, co mne osobně znají, vědí, jak extrémně zřídka TA slova říkám; jste rodinou, kterou chci a MILUJI. Sdílejte se mnou slunce jedněch, šero druhých, jsme v tom společně, každý jedinečný jsme jeden celek, nikdo není zbytečný ani navíc. Jsme.
Takže není podstatné, kdo září, kdo bloudí, kdo odpočívá; oni vědí, ke komu hovořím. Rodina nepotřebuje detaily, stačí vědět. Dnes je důvod slavit, dnes je důvod podepřít, dnes je důvod truchlit - dnes je důvod milovat 
A jak jinak oslavit rodinné setkání, než tím nejvzácnějším přípitkem, proneseným mlčky, protože víc netřeba?
 
 
Opřený o římsu, zůstal tam. Poměrně dlouho.
Nesbíral sílu jako po zničujícím souboji. Nepokoušel se naladit na melodii hradu, což dělával rád, nechat se unášet, zavřít oči, snít… Ne.
Stál. A vychutnával si jak Jaro, ten neskonale trpělivý zahradník, znalý rozkoše čekání, cenné odměny, jak v něm cosi procitá, na listím osiřelé, větrem usmýkané větvi titěrný výhonek, roste, mohutní, první puknutí, druhé, třetí a už se rozevírá, odhalí korunu květu. Překrásného.
Pak udělal, co neudělal roky.
Severus se rozesmál.
Jen trochu, tlumeně; přesně akorát, jak se směje srdce. Soukromě.
Bylo to natolik překvapující, že několik podřimujících podobizen zmateně zamžouralo, Brutus opět na svém místě na stole, ostentativně uražený, schoulený pod křídly, neodolal, podezřívavě vykoukl.
Severus se otočil, rozhlédl místností. Potřásl hlavou.
Řekl to nahlas. Jako by mohli pochopit.
„Vorvaň.“
A znovu se rozesmál.
 Tak tedy číše vzhůru a do dna!  
Merlin s vámi, s láskou
vaše Alice
________________________________________________________
24. 06. 2018
 Nepropásněte nově přidané Zelené pro Severuse od AQeris 
_________________________________________________________
06. 08. 2018
V Zelených pro Severuse nově přidané "Hvězdy v očích od Lowris" a v sekci Dárky od Vás verše "Pro Alici od Josky" 
_________________________________________________________
08. 08. 2018
S potěšením oznamuji, že na stránkách je nová sekce (najdete ji v menu vlevo) "Příběhy od AQeris". Aktuálně je vložena první povídka, pokračování se již píše. Doporučuji pro příjemnou chvilku pro všechny obdivovatelky Mistra Alana.
Osobně jsem byla nadšená 

 _________________________________________________________________

29.08.2018

Pro sladké čtení vloženo pokračování povídky od AQeris, nové sály vědomí i obrázky v Dárcích 

_______________________________________________________________

19. 10. 2018

Doufám, že jste nezmeškaly dokončení povídky od AQeris, dnes přidáno dokončení "Zelené pro Severuse od Skřítě Epilog" 

_____________________________________________________________

25. 10. 2018

Moji nejdražší Klíčci. V Zelených stále pokračuji, jen jsem v pro mě obtížnější pasáži. Listopad letos zjevně přišel už v září.
Ale mám tu pro vás další střípek, ač poněkud matný, Harryho neodeslaný dopis Severusovi, byť notně sestříhaný:
----------------
…Miloval jsem tyhle naše soukromé okamžiky.
Už se nevzbudila.
Ginny je nemocná.
Pomalu končí sedmý měsíc těhotenství. Ginny je nemocná. Obě moje holčičky jsou. Je to týden nebo dva? Proč si nedokážu vzpomenout, kdy se to stalo?
Mám je obě tady u sebe. Náš dům vypadá jako samostatný pavilon sv. Munga, lékouzelníci se u Ginny střídají, neustále jsou nejmíň tři, přestal jsem je vnímat, pamatovat si jejich tváře, jména.
Neřeknu vám, co mým holčičkám je. Ptal jsem se. Několikrát. Vím, že mi to vždycky trpělivě vysvětlili. Jenže já pokaždé ustrnu po pár slovech, mozek vypne, nepřijímá informace. Tak jsem to vzdal. Došlo mi, že to asi vědět nechci.
Nebo za to může jejich výraz? Vážní, usměvaví, laskaví, věcní; a tolik prolhaní. Protože v očích jim vidím soucit. Lítost. A nejistotu. Ta je nejhorší. Začnou mluvit, slyším prvních pět šest slov a pak – ticho. I když stále hýbou ústy, obrací se ke mně, něco ukazují. Ticho. Neslyším.
Nevím jistě, jestli jsem za to vděčný. Nepojmenované zlo se zdá děsivější. Přesto absurdně nechává víc prostoru k naději.
Je neznat lepší? Horší? Řečnický dotaz, pane, váš názor je mi zřejmý. Ale já nevím. Prostě nevím.
Vždy u nás bylo živo. Teď zde většina rodiny v podstatě bydlí, vůbec neodchází. Ostatní se denně vrací, neměnný rituál, jako by se na něm domluvili; nedávno jsem přemýšlel, jestli není divné, že mě nerozčiluje. Ta jejich každodenní otázka plná doufání už na prahu. Něco nového? Ne, nové došlo. Ginny na nikoho a nic nereaguje.
A slábne. Vypadá tak křehká a drobná, jakou jsem ji nikdy neviděl. Napadlo mě, že se mi vytrácí před očima. Jako kostka ledu, víte? Jako když položíte kostku ledu na stůl a ona se pomalu roztéká, zmenšuje, až… Nesmysl.
Nikdy s ní nejsem sám. Říkám si, jestli lékouzelníci nezůstávají v pokoji spíš kvůli mně? Ginnina osobní ochranka. Jenže to je přeci moje práce. Přísahal jsem jí to před oltářem.
Dnes ji nesmím ani obejmout.
Nehádám se. Nehodlám riskovat, že mě vykážou jako jednou Molly. Mlčím. Dívám se. Ginny leží, oči zavřené, namáhavě dýchá. Čekám na svolení. K opatrnému kontaktu, promluvit na ně. Neuvěřil byste, pane, jak moc umím být poslušný.
Kdykoliv mi dovolí se jí dotýkat, aniž bych rušil nějaké lékouzlo, položím na ni ruce; pod jednou dlaní Ginnino srdce, pod druhou naší maličké. Snažím se ignorovat, že obě zní jinak než dřív. Rychleji, pomaleji, hlasitěji, tišeji, nevím, nedokážu to přesně určit. Ani nepotřebuju. Chápu, co mi vzkazují. Něco je hodně špatně. Ale ne nejhůř, ne. Pořád je cítím, slyším.
Strašně bych si přál vzít je do náručí, schovat a odnést pryč, ven, do zahrady, utéct, na naše místo, cosi ve mně je přesvědčené, že tohle chtějí, že to je jediná šance, že by se uzdravily…!
Jsem směšný.
--------------------
I když tu moc často nejsem - jsem stále s vámi. Mám vás ráda 
Alice

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hello, Happykiddi

(NerryKah, 20. 2. 2024 17:16)

Hello from Happykiddi.

Další rok

(Kate93, 24. 1. 2024 20:44)

Uplynul další rok, znovu doufám, nebo stále?, že se dočkáme pokračování. Vždy, když mi chybí v životě pocit lásky, cítím se vyprahle, vyčerpáně, vzpomenu si a během pár dní přečtu Elysejský Klíč a Stopy. Díky Alice, za příběh, který vždy doplní životní energii jako léčivý lektvar. Prosím, dokonči příběh.

Myslím na tebe

(Veronika, 10. 2. 2023 15:56)

Drahá Alice,
již jsem se smířila s tím, že Stopy šelmy zůstanou nejspíš otevřené naší vlastní fantazii. I tak se k nim vždy ráda vrátím, stejně jako ke Klíči. Jejich hodnota se chybějícím koncem nijak nesnížila.

Ale pořád, pořád mě trápí, že nikdo z nás nemá tušení, kde jsi, čím si procházíš, zda se k nám někdy vrátíš - a že ti nemám vůbec jak pomoct. A nebo se s tebou radovat z lepších dnů, které možná přišly a díky kterým již svět Klíče nepotřebuješ - to bych si pro tebe moc přála. A jestli tyhle dny ještě nepřišly, doufám a moc si přeji, aby přišly brzy.

Myslívám na tebe často. Nejen na to, jak moc jsi mi Klíčem změnila svět.

Je to asi pár let nazpět, kdy jsem ti sem psala komentář, že jsem trochu nešťastná z toho, že mě nikdy nepotká láska, jako je ta Harryho a Severusova. Dnes ti sem ale můžu napsat, že jsem ze své současné lásky obrovsky šťastná - neumíme pro sebe cestovat časem, překonávat všechny existující magické bariéry, cestovat svými nitrobránami, ale to nevadí. Není to potřeba. Naše láska je jiná, než jejich a je nádherná taková, jaká je. Děkuji ti ale, že jsi moje srdce zaplňovala ve chvílích, kdy mu do plnosti ještě mnoho zbývalo.

Alice, ráda bych ti jen řekla, že pokud bys někdy chtěla společnost - třeba jen na koukání z okna a upíjení teplého čaje - jsi u nás vítaná.

Psaní za okno

(Poustevníček, 17. 10. 2022 14:51)

Stýská se mi po tobě Alice. Stýská se mi po tvých myšlenkách, po tvých světech, po tvém pohlazení a po tvé síle.

Ať jsi kdekoliv - stále jsi s námi. Máme tě rádi. ❤️

Čekám

(Alman, 22. 7. 2022 23:12)

Ahoj Alice,

S klicem i stopami jsem od zacatku a stale se vracim v nadeji, ze pribyde dalsi kapitola. Chapu, ze muze byt problem najit cas a silu pribeh dopsat, ale nezvazovala jsi ze by jsi alespon nam, co stale cekame a doufame sepsala kratke resume jak mel pribeh skoncit? Porad se nedokazu smirit s tim, ze nevim jak to s nimi vsemi dopadlo, kdo byl Lamiin treti, kdo byla Fay, proc Severuse popravili, zda ho Harry dokazal zachranit nebo alespon najit cestu k nemu... Otazek mnoho, odpovedi zadne a v srdci po nich zustava prazdno

Nové zprávy?

(Káťa, 4. 7. 2022 0:05)

Ahoj všem, víme něco nového o Alici? Alespoň jak se má, co dělá, jestli je v pořádku?

Už ani nedoufám, že bychom se dočkali pokračování Stop ale i tak by bylo super, kdyby se vrátila. Alespoň bychom jí mohli poděkovat za úžasný příběh mnohem lepší a zajímavější než kanón.

Alice, pokud bys to někdy náhodou četla: moc děkuji za poutavý příběh, který nemohu přestat číst. A tak čtu zmocu

Re: Nové zprávy?

(Káťa, 4. 7. 2022 0:06)

*znovu ;)

Chybíš

(BarboraY, 19. 6. 2022 17:35)

Drahá Alice…
Kéž by ses vrátila.
Tolik nám všem chybíš.
Myslím na nejhorší vždy, když si na tebe vzpomenu.
Zanechala jsi obrovský kráter v srdcích nás všech.
Pokud tato slova k tobě doputují, po dlouhých pěti letech co o tobě nevíme - přejeme ti všichni jen to nejkrásnější a nejjasnější.
S láskou

Děkuji

(Lýdia , 1. 4. 2022 20:59)

Alice, děkuji za Klíč.. Během 14 dní jsem ho přečetla 2x.. Ta kniha je symfonie slov.. Ta slova mě pohltila absolutně celou.. Mám je v srdci, v duši.. V mé mysli jsou už napořád. V hluboké uklone na kolenou Ti děkuji.

...

(Abigail Snape, 12. 2. 2022 22:57)

Chtěla bych sem vložit odkaz na youtube. Na video kde pan Aleš Procházka čte pár z ikonických vět z EK. Snad nebudu sama kdo u toho videa brečel a viděl ho už několikrát.

https://youtu.be/v3J9pxUYfBw

Alice, jestli se sem někdy přijdeš podívat... Myslím na tebe. Ty, tvůj Klíč, mi dodával uplynulý rok tolik sil.. Není den, kdy bych si na klíč nevzpomněla. Tolik pro mě znamená...
Vílo, prosím.. Budu čekat klidně ještě dvacet let.. ale to ticho, kdy o tobě nikdo nevíme, je zničující.

Posílám ti mnoho sil, objetí, lásky.

Merlin s Tebou Alice

Prej štastný Nový rok!

(Sylvie, 28. 1. 2022 11:18)

Chtěla jsem ti popřát už dřív, ale doba je zlá, myšlenky utíkají všemi směry a trochu orientace mě vždy akorát přiměje hrdě se postavit povinnostem. Což dělat jen se prokousávat dál, ale to neznamená, že na tebe nemyslím. Myslím. Poslala jsem ti spoustu štipek energie, jednou tam jednou tady občas a oředevším v noci když nespím. :D A PROČ? Vyrostla jsem díky tvým příběhům jako tady všichni, i jinde atd. A je zvláštní přijít o někoho koho neznám, ani nechci poznat abys pořád byla tou bohyní, která si občas odskočí zaválčit v jiných světech, takže ano si pro mě nesmrtelná, a jo už i pro moji babičku. V dlouhých časech vybílila moji knihovnu, jop i důchodkyně se totálně zažrala do tvého psaní... Naposledy mě nařkla, že ji odmítám ukázat další díly. A proč? A jak to bude dál? Že ty to sama čteš? To není fér, normálně se chovala jako malý kid, ale k úctě ke starším víš jak.... Babičko nee, opravdu, pořád nejsou další díly ... :D A tak občas solu spekulujeme otom coby kdyby. Ale to nikdo neví, někdy je válka vleklá jsou v ní samé průtahy a polízanice, já až teď vylezu ze záchoda, budu dělat že sem kadila fakt no FÁkticky dlouho, aby mě nikdo neotraboval a nechal mě domyslet a sepsat tuhle myšlenku. Takže až jednou se zastavíš, byť jen na chviličku, nechej do sebe nabít tu energii, kterou ti dozajista všichni posílame a ty si ji střádáš, zcela nevědomky a najednou ji prostě přijmeš, ona tě prosytí a ty ukončíš klidně jedním pohledem ty boje a války. :) A třeba na tu vteřinu se vrátíš k nám a bude to zase jako bys nikdy neodešla, prosté skoky časem, to ty umíš. :) Tak zase za skok. :) Krásný rok 2022.

Trocha prázdna

(Esti Vera, 10. 9. 2021 22:22)

Alice, všechna slova jsou tak prázdná, všimla sis?
Myslím na Klíč, myslím na Tebe,
v očích slzy, v duši prázdno...
No a co?
Zabrousíš sem vůbec ještě někdy?
Asi ne, ale kdyby třeba náhodou,
přidávám jedno kýčovité: změnilas mi svět.
K lepšímu.
A za to jsem Ti vděčná.
Navždycky dík.

Změnila jsi mi život

(Marie, 31. 5. 2021 18:59)

Milá Alice!!
Nevím kde celou dobu jsi a co právě prožíváš, ale doufám, že si to jednou přečteš. Elysejský klíč jsem objevila nedávno a přečetla ho asi před 14 dny. Neměla jsem co číst a narážela jsem na tolik úžasných hodnocení, že jsem řekla, že to zkusím, aspoň první kapitolu....
Nejsem fanoušek slashe. Nikdy jsem nic takového nečetla. Vkládat jakékoliv erotické linky do fantastického světa HP mi vždy přišlo jako zneuctění, poplivání a podupání toho krásného čistého příběhu. Ty jsi mě přesvědčila, že to tak být nemusí.

Ani dál nebudu fanoušek slashe ani jiných sexuálních vztahů ve světě HP. Neplánuji číst nic dalšího z toho žánru. Tvoje povídka je ale jako vzácná květina.
Nebudu říkat, že tam nejsou věci, které mi nesedí. Ale tak to je, každá fantazie je jedinečná a nemusí se shodovat se všemi. Jakoukoliv nedokonalost okamžitě odpouštím.
Přečetla jsem v životě spousty knížek a mnohé mě neskutečně vtáhly do děje. Četla jsem v MHD, na hřbitově, v čekárně, za chůze a na jakýchkoliv nemyslitelných místech.

Ale. Jen. Tvoje. Povídka. Se mnou. Udělala. Tohle...

U každé kapitoly sedím vtažená do nové reality, krev se hrne do spánků, horko do tváří, oči navrch hlavy, celá se klepu, realita mizí a moje srdce bouchá dokola jen
*panebože - panebože - panebože*
*doprčic- doprčic - doprčic*
*Ne! Ano! Co mám dělat??* (rvu si kůži z obličeje)

Teprve po nějaké chvíli začínám zas mrkat a dýchat.
Kyslík se fakt přeceňuje.

A teď půjdu, vyhradím Tvému Klíči mimořádné místo v nočním stolku i ve svém srdci, vystavím ho tam jako drahokam a budu ho chodit do nejdelší smrti oprašovat.
Prosím kdyby ses ještě někdy rozhodla vytisknout knihu, dám cokoliv!!
A už teď se těším, že ho budu číst znovu. Je úplně jedno, že ne vše mi vyhovuje. Když dojdu k erotické scéně, prostě se zaliju do rtuti a přesvědčím sama sebe, že "dveře ložnice se za nimi tiše zavřely". Nic mi nemůže zkazit požitek, to nedovolím.

Myslím, že před vytvořením Tvé povídky některé emoce neexistovaly. To ty jsi jim dala vzniknout. Zatím nemají ani jména. Ale jsou tady se mnou a já s úžasem pozoruji jejich přítomnost. Ne Klíč není jen sen. Klíč nasazuje čtenáři kouzelné brýle, přes které se bude odteď dívat na svůj život a nově ho prožívat.

Děkuji, Alice. Doufám, že i Ty v něm nacházíš sílu jít dál. Klíč ani jakékoliv jiné kouzlo bolest života neodstraní, ale může nám zářit do tmy, když budeme chtít. Přeji Ti, aby i Ty jsi měla v životě takové kouzelné světlo, jaké jsi darovala nám.


Knižní verze

(Jana, 23. 3. 2021 1:23)

Přidávám se k zástupu lidí co touží mít doma papírovou verzi Elysejského klíče.

Vše

(Lucie, 3. 9. 2020 1:38)

Dobrý večer, Alice,
Nevím jak to říct, a ani co říct a tak jen řeknu jedno obyčejné, ale všeříkající.. děkuji...
Po druhém dočtení Klíče se cítím rozervaně a vyprahle. Jakoby už nikdy nic nemělo být tak jako předtím.
Když jsem Klíč četla poprvé, byla jsem malá a zbožnovala jsem ho, plakala jsem u něj taky.
Ale teď, Alice, teď jsem nebrečela, protože jestli takhle bolí pláč pokaždé, už nechci uronit ani slzu.
Cítím se vyprahle a smutně a chci objetí, ale ne od mámy. Od Vás, chci Vás obejmout, držet pevně a mlčet. A pak, až by to přestalo bolet, bych se Vás zeptala, jestli jste šťastná. Protože...oh Alice, tenhle příběh, to není příběh, nemá žádné přízemní pojmenování. Ono prostě je a jmenuje se Klíč, Elysejský klíč a já jsem jen jeho čtenář, který ho našel a nechal se jím unést někam daleko, hodně daleko.
Chtěla bych říct, že bych se ráda znovu našla, ale to by byla lež.
Jestli jste tu Alice a posloucháte, děkuji děkuji děkuji...

Knižní Klíč

(Veronika, 1. 5. 2020 19:47)

Zdravím... Hlásím se jako další zájemce o knižní vydání klíče, pokud by někomu doma překážel. Případně mě prosím kontaktujte na e-mail verunka.lnenickova@seznam.cz. Děkuji. :-)

Nejmilejší

(Mienat, 7. 4. 2020 5:00)

Má milá Alice,
Tvůj Klíč mě drží hlavu nad hladinou propastné prázdnoty už mnoho let, děkuji Ti, že jsi ten příběh předala. A když pak sklouznu po mokré skále na dno, Kamínek, De profundis, Scutum regis a Quis clamat je to, co otevře rány a samo je to vyčistí. Nechci ani přemýšlet o tom, kde bych byla, kdybych Tvůj Klíč k přežití neznala.
Děkuji Ti za něj.

Už dlouho si přeji mít Klíč doma, snad až se možnosti vyjasní, nicméně tak jako tak jej u sebe mám neustále, chodí se mnou tam, kam chodím já.

Dekuji

(Milena, 25. 12. 2019 22:08)

Dobrý den.
Jen dvě knihy jsem četla téměř bez přestávky,Sběratele kostí a Vás Klíč.
Škoda,že nepište víc.Je to naprosto perfektní,úžasné, napínavé,dost jsem si pobrečela.
A mám ráda dobré konce....
Děkuji.

dotisk

(sisi, 8. 4. 2018 11:12)

Milá Alice,
už hrozně dlouho chci poděkovat za Tvou tvorbu. Prosím, dovol mi otázku, budeš dělat nějaký dotisk Elysejského klíče a pokračování? Nebo máš ještě třeba Klíč v zásobě? Měla bych velký zájem o toto Tvé dílo. Vždycky mi připomene, že člověk není nejpokornějším stvořením, že je tu vždy něco/ někdo, před čím/ kým je dobré se sklonit, a přijmout nevratnost okamžiků.
Díky za odpověď.

Re: dotisk

(Jenisa, 29. 7. 2018 14:03)

Prodavam originalni Klic od Alice viz muj prispevek vyse, pokud budes mit zajem, napis.


1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

následující »