Jdi na obsah Jdi na menu
 

Hadí klubovna aneb místo k rozhovoru, syčení povoleno

14. 01. 2016 ...?

Ne. Navždy.
 
always-alan.jpg
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

865f9333-0e84-48cf-9c23-e06ef08ddb45.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


tumblr_mzhyxlwapi1qgrwnyo1_250.gif

 

 

 

 

 

Arkadiusz Reikowski - Farewell ft. Mary Elizabeth McGlynn

I have faith

that you are safe

Alice

________________________________________________________________

17. 08. 2016

Drazí Klíčci,

z jistých důvodů jsem musela vaše předchozí komentáře  opět archivovat, neskutečných 450 vzkazů, 92 stránek, vašich překrásných slov, která mne nikdy nepřestanou hřát, pečlivě uschovaná. Jsem tolik vděčná za všechnu vaši lásku, kterou jste příběhu věnovali! heart

Ohledně pokračování, pro ty z vás, které zajímá, ale Facebooku nefandíte, jsem se rozhodla vložit sem pár základních informací :-)

1. Pokračování Klíče zveřejním zde, na stránkách Elysejského klíče.
2. Přesné datum prvního zveřejnění stále neznám, jsem sice v jeho závěrečné fázi, přesto jde o tu nejobtížnější (a po téměř třech letech věnovaných jeho psaní se už ozývá vyčerpání a sem tam musím tvorbu na čas odložit).
3. Zveřejňovat začnu až ve chvíli, kdy bude příběh kompletně dopsán, abych měla jistotu, že nezůstane nedokončený.
4. Stejně jako při Klíči vás na počátku uvítám hned několika celými kapitolami.
5. Zveřejňování bude probíhat také stejně, tedy každý pátek, při delších kapitolách (některé mají 60 - 80 stránek) je můžu rozdělit na pátek + následující úterý, tahle volba bude čistě na vás

6. Jeho název zní: "Stopy Šelmy"

Pokud by někdo měl zájem vytvořit k němu doprovodný obrázek, vložit do něj svou představu, velmi to uvítám. Zcela záměrně nyní, když nevíte téměř nic ;-)

Kontakt na mne je stále stejný: oreally.alice@gmail.com

nebo na FB: www.facebook.com/alice.oreally

(pokud mě tedy zrovna neblokují :-D )

Ukázky vkládám veřejně, abyste mne nemuseli mít v přátelích.

Něco malého pro inspiraci ;-)

Harryho Mrazivá

mraziva.jpg

19. 08. 2016 "Startující" malý střípek - Harryho první setkání s Mrazivou ;-)
_______________________________________________________________
Harry čekal lva. Velkého zlatého lva; jednou Nebelvír, vždycky Nebelvír, skoro jako genetická vada, té se taky nemůžete zbavit.
Ale byl to jaguár. Drobný, štíhlý, mrštný. Skoro malý. Melanický jaguár. Černý panter.
Podle Aztéků je bohem noci, smrti a magie. Symbol moci a síly, zprostředkovatel komunikace mezi živými a mrtvými.
Panthera, latinský název pocházející z řečtiny, znamená predátor všech. Stiskem čelistí předčí lva dvojnásobně, jediným skousnutím rozdrtí lebku, dokáže skolit tři sta kilového býka, a potom si ho odtáhnout do úkrytu. Nemá přirozeného nepřítele, stojí na samotném vrcholu potravního řetězce.
A byla to ona. Harry netušil, jak to ví. Prostě to věděl.
Seděla tam, sledovala ho.
Silný ocas složený kolem těla, přes lícní část a hrudník několik menších červenohnědých maskovacích skvrn ve tvaru růží, černou srst lesklou tak, až v lomu světla vypadala stříbrně žíhaná; kulatá hlava, drobné uši, třpytivý čenich, dlouhé vousky.
Předpokládal rudé oči.
Ale měla je bílé.
Bílé.
S mléčnými žilkami, bílé jako nejdokonalejší, nejčistší krystalky popraskaného ledu, s tím nejjemnějším dýchnutím světlounce modré.
A uprostřed, tenká černá vertikální čárka.
…Byla překrásná.
 
Seděla. Nehýbala se. Sledovala. Pohled plný pronikavé inteligence.
Páni, hlesl Harry. Tohle jsem… nečekal.
Takže ty ses nemohla rozhodnout, jestli být kočka nebo had.
Chápu.

________________________________________________________________

12. 10. 2016

 
Drazí Klíčci a budoucí Šelmičky, technika nás zradila a obetovaná část Stop zmizela v nenávratnu dřív, než se ke mně dostala. Nemůžu chtít, aby to dělala znovu, tudíž děkuji Kamikaze za její snahu, veškerou pomoc a přeji mnoho úspěchů :-) Co to znamená pro vás? Že Stopy budou ještě větší výzvou! Kromě všeho, co jsem si v příběhu vymyslela, vás čekají ještě zákeřnosti v podobě překlepů, chyb, přičemž některé jistě budou stát za to. Chcete maličký příklad? Jak je libo ;-)

Správně: "Ruce se mu třásly. Schoval je pod stůl."
Napsáno: "Ruce se mu třásly. Schoval se pod stůl."

Tohle jsem objevila až po několikátém čtení; betovat sám sebe je vážně těžké, s každým čtením něco opravuji a mohla bych to dělat donekonečna. Pravděpodobně. Ale můžeme udělat soutěž pro odvážné Šelmičky, které vytrvají, o nejlepší nalezenou chybu / překlep! :-) (Odměna mě nenapadá, pardon)

Nyní jsem delší dobu nepsala, příběh stojí na místě. A důvody, které jsem měla pro předsevzetí, že nezačnu zveřejňovat před dopsáním, stále trvají - jen mi to je už jedno. Nabízím vám tedy možnost vyjádřit váš názor. Pokud budete mít zájem, můžu začít Stopy zveřejňovat s varováním, že příběh nemám dokončený, hodlám rozdělovat kapitoly delší než 30 stránek ve wordu (těch bude většina zhruba od čtvrté kapitoly). Jakmile se opět rozepíšu, nebudu schopná reagovat a věnovat se vám s odpověďmi v komentářích (samozřejmě někdy ano, ovšem raději upozorňuji předem), ani se "šperkováním" zveřejňovaných částí o hudbu a obrázky. Anebo si můžete počkat, až psaní dokončím. Upřímně říkám, že obě varianty jsou v pořádku.
Píšu pro sebe. Zveřejňuji pro vás. Takže kdo jiný by měl rozhodnout než vy? Pokud si zvolíte začít - na vlastní nebezpečí a s vědomím všech nedostatků i rizik ;-), první kapitoly s úvodem, který velmi doporučuji přečíst, se tu objeví v pátek 29. 10. 2016.

A jako "poslední varování" je tu titulní obrázek ke Stopám.
Mé velké díky za tento skvostný nápad náleží Lily, první ztvárnění vytvořila grafička Karolínka, kterým mi velmi pomohla si ujasnit mé představy (i mou neschopnost vyjádřit je srozumitelně :-D ), jeho spáchání padá na mě se všemi jeho nedokonalostmi. Do posledního detailu představuje stěžejní děj - ano, skutečně ho vnímejte jako varování ;-)
  stopy-selmy.jpg

Nejsnadnější se mi zdá malá anketa. Jsem si vědoma, že sem nechodíte pravidelně, proto nechám dotazník běžet od 12. 10. 2016 do 26. 10. 2016. Pro počet vyjádřených názorů nemám žádný limit, vždyť jeden čtenář je vše, co autor potřebuje, no ne? :-)
Nuže... je to na vás :-)

15. 10. 2016

Právě jsem odhalila, že 29. 10. 2016 je sobota, nikoliv pátek. Se mnou bude ještě zábava... :-D

26. 10. 2016

Mnohokrát děkuji všem, kteří se zapojili, ať už kliknutím na volbu nebo vyjádřením - jste úžasní :-) A zde je výsledek ankety:

anketa-stopy.jpg

Vaše reakce, názory a komentáře k anketě Stopy

Takže... uvidíme se tu v pátek :-)
Ano, opravdu v pátek 28., pátky jsou zdejší tradice a přeji si ji zachovat, třebaže jsem zmatečně ohlásila sobotní datum; v sobotu zde první kapitolky stále budou ;-)
                                                      Těším se na vás heart

_________________________________________________________________________

11. 02. 2018
Zdravím, světe 
Zpracovávám šok, kolik času uplynulo. Dlouho jsem tu nebyla, popravdě řadu měsíců ani nevěřila, že se ještě vrátím, tak byly těžké. Zabloudila jsem ve svém monolitu, hluboko. Ale Lilly s Astrou do mě zaryly drápky, zarputile držely, připomínaly mi vás, Severuse, zatvrzele znovu a znovu zažíhaly světýlko, kdykoliv mi zhaslo. Před nedávnem se cosi stalo. Neptejte se, netuším co. A opravdu nevím, jak dlouho to vydrží. Teprve se rozkoukávám, obezřetně pokouším o první krůčky. Vracím se k psaní, zvolna, prozatím k dopsání dávno slíbených Zelených pro Severuse.
Dnes, nyní, po věčnosti, v sobě cítím lásku. Nesmírnou. A komu jinému ji dát, s kým jiným sdílet, než s vámi a Severusem?
Též jsem si právě přečetla najednou všechny vaše komentáře od chvíle, kdy jsem propadla králičí norou. Vím, že jsem mnohé četla už dřív, ale v monolitu jaksi slova blednou a písmenka se drolí. A jsem... v úžasu. Ohromená. Sedím tu doslova v posvátné úctě nad tím, v jakém množství a jak vzácně, výjimečně laskavých, moudrých, dobrých bytůstek, víl, princezen a dušiček tu nacházím, jaké požehnání mi bylo dáno čtenáři, jakými jste vy. Nejde jen o vaše návraty, přízeň, nesmírnou trpělivost a pochopení, či touhu si Stopy dočíst, dočkat se konce, z obojího čerpám sílu stejnou měrou - ale z vašich slov cítím TAK cenné poselství, tolik magické moci! Protože každý jeden z vás neustal, žije, bojuje, má odvahu milovat, plakat, smát se, tančit, snít, všichni nesete pochodeň a rozséváte dobré světlo, své vlastní krásné světlo, předáváte dál; třebaže já vyhasla, nevzali jste to jako prohru, znamení, že tudy cesta nevede, nenechali být, ne, vy kráčíte pevně se zářivou lucernou a trpělivě učíte svět, že být dobrý má smysl, že kouzla jsou skutečná a jedinečné zázraky všichni nosíme v sobě, stačí se podívat, naslouchat... Jste úžasní.
S pokorou a respektem před vámi smekám. Je mi ctí, že jsem vás směla poznat.
Děkuji. 

A prozatím, jako první vlaštovku (kéž) a ukázku mého znovuzrozeného batolení, vkládám krátký úryvek ze svých Zelených, jen pro vás.
 
Abel Korzeniowski - Table For Two

"Čiré štěstí? Ten magický moment, neposkvrněný, nesrovnatelný, absolutní, pod záštitou andělských křídel kdy i faunové zmlknou, aby nerušili, jaksi bezpodmínečný, neboť neohlášen vás obejme třeba v nejvšednější z chvil, takovou má moc, neohraničeně tajemně čarodějnou, pravidla se ho netýkají, paradoxy zbožňuje – a je to, jako by vám během oka mrknutí v hrudi vyrašil pupen, jásavě vytryskl v běloskvoucí květ, celičkého vás naplnil a byl skrz na skrz dobrý? Nadpozemsky. Rušil fyzikální zákony, omezenost lidského bytí, času, dimenzí, stali jste se kapkou v dokonalé harmonii s miliardami jiných proudící oceánem prapůvodní lásky, z níž jsme povstali, kam se vracíme. A zdá se to věčné, třebaže vteřinová ručička hodin stěží stihne třikrát čtyřikrát poskočit. Věřím, pevně věřím, že jste tohle prožili, již tam byli, opět zavítáte.
I Severus ho poznal."
 
S vděčností a láskou,
vaše Alice
____________________________________________________________________
 
14. 04. 2018
Vyjádření k dotisku Klíče
 
Jelikož se mi v uplynulých měsících podobné dotazy množí, odpovím zde. Nic bych pro vás neudělala raději! (snad kromě dopsání Stop a Zelených :-) )
Věc se má takto - je předem nutné znát přesný počet výtisků a čím více, tím jsou levnější, (a nezapomenout, že dnes už ani poštovné a balné nejsou právě levné), tudíž jako dřív Lilly sesbírat informace a zaevidovat je (velmi časově náročné, s většinou je potřeba komunikovat víckrát, získat chybějící detaily, případně domluvit speciální přání dotyčného). Ideálně po delším čase, aby se možnost dotisku rozšířila. Načež se objednávka zadá a přijde faktura - splatná předem. Poprvé i podruhé jsem si takovou investici dovolit mohla, s výhledem, že se mi vrátí během cca půl roku (a pochopitelně v souladu se zákonem, ač na hraně, jsme se s Lilly o jisté náklady podělily, zaplatily ze svého, abychom se na cizích autorských právech neobohacovaly, a tudíž zcela prokazatelně na celém projektu tratily). Dnes již finanční záštitu dělat nemohu, moje životní situace se dramaticky změnila. Lilly řeší mimořádně závažnou rodinnou událost dlouhodobého rázu.
Takže - obě bychom nesmírně rády, ale nemůžeme. Rozhodně ne nyní, či letos. Obě nevylučujeme, že by se to změnit mohlo, snad, někdy :-)
Ale pokud by se toho někdo zodpovědný chtěl zhostit, pokud vy byste souhlasili, že se složíte / uhradíte předem (protože jiné řešení mě nenapadá, ale sama to po vás chtít odmítám), má můj naprostý souhlas, kontakty s vydavatelstvím, kde je vše již domluvené a připravené z minula, bychom daly k dispozici.
A třebaže pro mne i Lilly šlo o jednu z nezapomenutelných, úžasných životních událostí a rády vzpomínáme, nikdy bychom to nevzaly zpět, nemůžu nepřipojit, že to celé zařídit bylo vyčerpávající :-) A lehce šílené :-D
Mrzí mne to, nesmírně. Mít finanční zázemí, dám jich okamžitě pár desítek vytisknout a postupně (samozřejmě bez zisku) poptávajícím nabídnu. Bohužel nemám. Je mi to opravdu líto; i proto jsem kompletní text dala na stránky ke stažení ve Wordu a ne v pdf, abyste si ho mohli nejen vytisknout, ale i upravit dle svých možností, potřeb či přání. Je mi líto, že víc nabídnout nemůžu.
Snad aspoň nepatrnou útěchu, že jsem si pojistila (dvakrát), aby tyto stránky vám zůstaly k dispozici i tehdy, až tu nebudu, jako placené bez reklam (na neplacené se vrátit nelze) by je provozovatelé po první neuhrazené faktuře znepřístupnili. K tomu tedy nedojde :-)
Děkuji vám všem za věrnost i lásku Klíči 
vaše Alice
_____________________________________________________________________
 
20. 04. 2018
Moji drazí Klíčci, Šelmičky, má milovaná světélka 
Omlouvám se, že pokud se vynořím do reality, umisťuji ukázky na svůj profil FB a ne zde - je to prostě jednodušší, rychlejší. A nefér vůči těm, kteří FB  odmítají (což chápu). Tak tedy nyní pro vás: stále usilovně pracuji na "Zelených pro Severuse", píšu dál, ač stále pomaleji, než jsem doufala, energii mi odčerpávají zdravotní důvody i "přízemně materiální" potíže, které musím řešit, ALE blížím se k 60-té stránce (snad třetině až polovině příběhu).
Ukázka pro vás věrně čekající a snad se i těšící :-) (výňatek z rozhovoru Severuse a Lily Lenky Potterové)
 
„Jak vám to zní?“ nechal si Severus do očí vstoupit úsměv. Albus, Minerva, Poppy by ho viděli. Harry? Ano; asi.
Lily by ho spatřila nepochybně.
Postřehla i slečna?
„Zní mi to tak, že se na hodiny profesora Binnse nehorázně těším,“ opáčila střelhbitě, „provázanost všeho se vším mě fascinuje a tohle na dějiny vrhá nové světlo, nemůžu se dočkat!“
A usmála se.
Slyšeli jste někdy o synestezii? Týká se lidí, kterým se spojují vjemy, jinak a výrazněji než většině, které se souhrn smyslových počitků prolíná především s emocemi. Synestetici například grafické symboly vnímají v odstínech barev, naopak barvy obrazů jsou jim zvuky, slyší je, hudba vyvolává chuťové dojmy; obměn jsou spousty, každý synestetik má vlastní. Severus mezi ně nepatřil.
Přesto ho napadlo, že se usmála zeleně. Neopakovatelný, mechově hebký, čarodějný sluncem prosvítajícím listy. Zelený úsměv.
Opět.
Poprvé zhruba po třech desetiletích.
Protože takhle cítil Lilyiny úsměvy, tenkrát, později, ve věku křehkých něžností, tajnosnubném soukromí chvilek mazlivě vláčných jak průsvitné krůpěje lenivě stékající po plástvích medu; během jejich loučení s večerkou na spadnutí, k pomilování trýznivých návraty pro ještě jediné spěšné objetí, než se nakonec v šeru chodby ohlédla, poslala vzdušné políbení, zasněně usmála. Jen ona. Jen pro něj.
Zeleně pro Severuse.
Tak dávno… zapomněl jsem.
Tohle jsem dočista zapomněl; jak se to stalo, jak jsem mohl?!
Nepamatuji, kdy naposled jsem věděl. Znal ten pocit. Byl schopný si ho připomenout. Cítit.
Až doteď.
Otřeseně na dívenku hleděl.
Jak – nepatřičné.
Jak prolhané!
…A kruté.
Prosvítej skrz ni, Lily, obkresli své dary, jimiž jsi ji zahrnula, dej jí svá gesta, sluncem zulíbanou rez vlasů, drahokamy očí, vlož do nich hlubiny své nespoutané, laskavé moudrosti, rozezvuč její hrdlo svým smíchem. Zabíjej mne čímkoliv a třeba vším najednou; mé drahé navždy. Ty smíš.
Ale její úsměvy nejsou zelené.
Nemohou být.
Přeci nemohou, prostě ne-…
…Mohly by?
 
Se zelenou láskou,
Merlin s vámi
vaše Alice
________________________________________________________________
 
28. 05. 2018
 
 S nesmírnou láskou, bezmeznou vděčností k vám, kteří rozkvétáte v nalezeném štěstí a dovolili jste mi ho s vámi sdílet, k vám, kteří dosud na svůj moment čekáte, bojujete, nevzdáváte se, přes úskalí života jdete dál či si dopřáváte zasloužený klid ve vakuu, než se rozhodnete kudy a jak, a takové chvíle mi též s vámi dovolujete sdílet, být s vámi - jste mou rodinou, kterou jsem si vybrala. Ti, co mne osobně znají, vědí, jak extrémně zřídka TA slova říkám; jste rodinou, kterou chci a MILUJI. Sdílejte se mnou slunce jedněch, šero druhých, jsme v tom společně, každý jedinečný jsme jeden celek, nikdo není zbytečný ani navíc. Jsme.
Takže není podstatné, kdo září, kdo bloudí, kdo odpočívá; oni vědí, ke komu hovořím. Rodina nepotřebuje detaily, stačí vědět. Dnes je důvod slavit, dnes je důvod podepřít, dnes je důvod truchlit - dnes je důvod milovat 
A jak jinak oslavit rodinné setkání, než tím nejvzácnějším přípitkem, proneseným mlčky, protože víc netřeba?
 
 
Opřený o římsu, zůstal tam. Poměrně dlouho.
Nesbíral sílu jako po zničujícím souboji. Nepokoušel se naladit na melodii hradu, což dělával rád, nechat se unášet, zavřít oči, snít… Ne.
Stál. A vychutnával si jak Jaro, ten neskonale trpělivý zahradník, znalý rozkoše čekání, cenné odměny, jak v něm cosi procitá, na listím osiřelé, větrem usmýkané větvi titěrný výhonek, roste, mohutní, první puknutí, druhé, třetí a už se rozevírá, odhalí korunu květu. Překrásného.
Pak udělal, co neudělal roky.
Severus se rozesmál.
Jen trochu, tlumeně; přesně akorát, jak se směje srdce. Soukromě.
Bylo to natolik překvapující, že několik podřimujících podobizen zmateně zamžouralo, Brutus opět na svém místě na stole, ostentativně uražený, schoulený pod křídly, neodolal, podezřívavě vykoukl.
Severus se otočil, rozhlédl místností. Potřásl hlavou.
Řekl to nahlas. Jako by mohli pochopit.
„Vorvaň.“
A znovu se rozesmál.
 Tak tedy číše vzhůru a do dna!  
Merlin s vámi, s láskou
vaše Alice
________________________________________________________
24. 06. 2018
 Nepropásněte nově přidané Zelené pro Severuse od AQeris 
_________________________________________________________
06. 08. 2018
V Zelených pro Severuse nově přidané "Hvězdy v očích od Lowris" a v sekci Dárky od Vás verše "Pro Alici od Josky" 
_________________________________________________________
08. 08. 2018
S potěšením oznamuji, že na stránkách je nová sekce (najdete ji v menu vlevo) "Příběhy od AQeris". Aktuálně je vložena první povídka, pokračování se již píše. Doporučuji pro příjemnou chvilku pro všechny obdivovatelky Mistra Alana.
Osobně jsem byla nadšená 

 _________________________________________________________________

29.08.2018

Pro sladké čtení vloženo pokračování povídky od AQeris, nové sály vědomí i obrázky v Dárcích 

_______________________________________________________________

19. 10. 2018

Doufám, že jste nezmeškaly dokončení povídky od AQeris, dnes přidáno dokončení "Zelené pro Severuse od Skřítě Epilog" 

_____________________________________________________________

25. 10. 2018

Moji nejdražší Klíčci. V Zelených stále pokračuji, jen jsem v pro mě obtížnější pasáži. Listopad letos zjevně přišel už v září.
Ale mám tu pro vás další střípek, ač poněkud matný, Harryho neodeslaný dopis Severusovi, byť notně sestříhaný:
----------------
…Miloval jsem tyhle naše soukromé okamžiky.
Už se nevzbudila.
Ginny je nemocná.
Pomalu končí sedmý měsíc těhotenství. Ginny je nemocná. Obě moje holčičky jsou. Je to týden nebo dva? Proč si nedokážu vzpomenout, kdy se to stalo?
Mám je obě tady u sebe. Náš dům vypadá jako samostatný pavilon sv. Munga, lékouzelníci se u Ginny střídají, neustále jsou nejmíň tři, přestal jsem je vnímat, pamatovat si jejich tváře, jména.
Neřeknu vám, co mým holčičkám je. Ptal jsem se. Několikrát. Vím, že mi to vždycky trpělivě vysvětlili. Jenže já pokaždé ustrnu po pár slovech, mozek vypne, nepřijímá informace. Tak jsem to vzdal. Došlo mi, že to asi vědět nechci.
Nebo za to může jejich výraz? Vážní, usměvaví, laskaví, věcní; a tolik prolhaní. Protože v očích jim vidím soucit. Lítost. A nejistotu. Ta je nejhorší. Začnou mluvit, slyším prvních pět šest slov a pak – ticho. I když stále hýbou ústy, obrací se ke mně, něco ukazují. Ticho. Neslyším.
Nevím jistě, jestli jsem za to vděčný. Nepojmenované zlo se zdá děsivější. Přesto absurdně nechává víc prostoru k naději.
Je neznat lepší? Horší? Řečnický dotaz, pane, váš názor je mi zřejmý. Ale já nevím. Prostě nevím.
Vždy u nás bylo živo. Teď zde většina rodiny v podstatě bydlí, vůbec neodchází. Ostatní se denně vrací, neměnný rituál, jako by se na něm domluvili; nedávno jsem přemýšlel, jestli není divné, že mě nerozčiluje. Ta jejich každodenní otázka plná doufání už na prahu. Něco nového? Ne, nové došlo. Ginny na nikoho a nic nereaguje.
A slábne. Vypadá tak křehká a drobná, jakou jsem ji nikdy neviděl. Napadlo mě, že se mi vytrácí před očima. Jako kostka ledu, víte? Jako když položíte kostku ledu na stůl a ona se pomalu roztéká, zmenšuje, až… Nesmysl.
Nikdy s ní nejsem sám. Říkám si, jestli lékouzelníci nezůstávají v pokoji spíš kvůli mně? Ginnina osobní ochranka. Jenže to je přeci moje práce. Přísahal jsem jí to před oltářem.
Dnes ji nesmím ani obejmout.
Nehádám se. Nehodlám riskovat, že mě vykážou jako jednou Molly. Mlčím. Dívám se. Ginny leží, oči zavřené, namáhavě dýchá. Čekám na svolení. K opatrnému kontaktu, promluvit na ně. Neuvěřil byste, pane, jak moc umím být poslušný.
Kdykoliv mi dovolí se jí dotýkat, aniž bych rušil nějaké lékouzlo, položím na ni ruce; pod jednou dlaní Ginnino srdce, pod druhou naší maličké. Snažím se ignorovat, že obě zní jinak než dřív. Rychleji, pomaleji, hlasitěji, tišeji, nevím, nedokážu to přesně určit. Ani nepotřebuju. Chápu, co mi vzkazují. Něco je hodně špatně. Ale ne nejhůř, ne. Pořád je cítím, slyším.
Strašně bych si přál vzít je do náručí, schovat a odnést pryč, ven, do zahrady, utéct, na naše místo, cosi ve mně je přesvědčené, že tohle chtějí, že to je jediná šance, že by se uzdravily…!
Jsem směšný.
--------------------
I když tu moc často nejsem - jsem stále s vámi. Mám vás ráda 
Alice

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: Re: Přidávám se!

(Jenisa, 20. 8. 2019 15:58)

Knizky uz maji davno jinou majitelku, takze uz nejsou k dispozici.

Odpovědět

Prodej knihy

(Martina, 15. 8. 2018 17:50)

Dobry den, prodam dvouknihu Elysejsky klic v perfektnim stavu. Cena 200 + postovne. V pripade zajmu piste na mail cepkovam91@gmail.com

Odpovědět

Re: Prodej knihy

(Martina, 16. 8. 2019 15:51)

PRODÁNO

Odpovědět

Klíč na papíře

(Lili, 21. 4. 2019 16:18)

Ahoj, všechny Vás zdravím. Chtěla jsem jen dát vědět, že se řadím mezi další zájemce, kteří by rádi doma papírový Klíč, tak mě napadlo, jestli někdo aspoň tuší, kolik by to vytištění stálo, či jak by se to dalo zařídit. Třeba bychom se mohli nějak složit a zapracovat na znovuvydání společnými silami :-).

Odpovědět

Re: Klíč na papíře

(V, 23. 4. 2019 9:00)

Ahoj, taky hodně stojím o knižní vydání, takže už jsem i přemýšlela, že bych si to nechala vytisknout jen sama pro sebe :D Nicméně z toho, co jsem koukala, se mi zdaleka nejvíc líbily tyto stránky: https://www.expressprint.cz/knihy


V.

Odpovědět

Re: Re: Klíč na papíře

(Lili, 10. 5. 2019 15:52)

No taky jsem premyslela, ze bych si to vytiskla, ale to proste neni ono ☺️

Odpovědět

Re: Klíč na papíře

(VayTra, 13. 6. 2019 8:20)

Ahoj,
taky jsem scháněla Elysejský klíč, takže pokud by někdo tiskl přidala bych se. :))

Odpovědět

Co napsat?

(V., 27. 3. 2019 21:10)

Vážená Alice,
toužím vyjádřit ti vděčnost a obdiv za Klíč a Stopy. Obě skvostná díla se pro mě stala jistícími lany, nadějí a únikem. Modlím se, abys našla chuť a sílu Stopy dokončit, budu na ně čekat. Máš neskutečný talent a úžasnou představivost. Co napsat dál? Snad už jen DÍKY. V.

Odpovědět

Pořád pokaždé potěší

(Vlasta, 24. 3. 2019 22:21)

Milá Alice,
Děkuji Ti! Po dlouhé době jsem nesměle nakoukla na tyto stránky a s neuvěřitelnou radostí si čtu Tvoje vzkazy pro nás. Po posledním roce a nedávných událostech, které sama pořád zpracovávám, mi Tvoje slova připomněla některé krásné vzpomínky. Je to pro mě něco úžasného a známého, co mě vždy potěší. Moc Ti za to z celého srdce děkuji >3

Odpovědět

...

(samba, 13. 1. 2019 16:48)

To je krásné, to je neskutečné. Stačí dát správně slova a člověk je zasažen. Jenže to umí málokdo, ty jsi jedna z těch co to umí dokonale.

Odpovědět

Úsměv

(Sylvie, 1. 11. 2018 9:01)

Dnes je opravdu překrásné ráno, slunce prozlacuje žlutě zbarvené stromoví a ty jsi s námi. Také tě mám ráda.

Odpovědět

Paráda

(Karin, 30. 10. 2018 20:47)

Krásna povídka jsem moc ráda že už nemáš nejsem robot mně to nefungovalo a nemohla jsem psát komentáře i když jsem vše četla krásně napsané moc dík.

Odpovědět

Děkuji za další střípek!

(Esti Vera, 28. 10. 2018 23:54)

Milá Alice,
mockrát Ti děkuji za další úžasný střípek ze Zelených! Těším se na ně, opravdu ano, i když tuším, že to nebude vždy úplně veselé čtení...
Poslední dobou na Tebe hodně myslím. Přemýšlím, kolik utrpení musí člověk zažít, aby o něm dokázal psát tak, jako to děláš Ty. Ta představa mě děsí...
Někdy jen tak jdu ulicí, sleduji lidi okolo sebe a uvažuji, jestli někdo z nich můžeš být Ty. Ale zároveň vím, že na tom ve skutečnosti nezáleží. Proč? Protože píšeš o věcech, které všichni známe, které všichni občas prožíváme - bolest, láska, smutek, radost, strach, naděje. A když si to uvědomím, vím, že píšeš o každém z nás, o každém trápení a každé radosti, a že Tvůj kousek je v každém z těch cizích lidí na ulici. (Nebo spíš kousek z nich je v Tobě?)
Děkuji, Alice, mnohokrát. Tvá slova mě neustále učí, že bez ohledu na čas a prostor, existují věci, které jsou společné pro všechny lidi.
Bolest.
Ale taky Láska.
Merlin s Tebou, Alice!
Esti Vera

Odpovědět

Poprvé

(Máš dalšího čtenáře, 20. 10. 2018 23:17)

Alice, měla jsem rozepsanou slohovou práci na téma "nekomentuji fanfiction tvorbu ale..."
Nikdy mě vlastně ani nenapadlo, jak je pro tvůrce zpětná vazba důležitá a ano, stydím se.
Nechci ji dopisovat. Jen bych opakovala to, co tu již mnohokrát bylo vyřčeno o tvém talentu, o kráse Tvé osobnosti, o tom, jak je EK se Stopami úžasný a jak dechberoucí je jejich zpracování.
K těmto dílům jsem se dostala až po tvém návratu z králičí nory a každou chvíli se vracím a netrpělivě čekám na další kapitolu Stop. Velice ráda jsem si tu přečetla, že je hodláš dopsat a chtěla jsem ti vyjádřit svou úctu k tvému psaní, k tvému návratu a popřát mnoho štěstí a vnitřní síly.

Odpovědět

Re: Poprvé

(Alice, 25. 10. 2018 13:42)

Milá další čtenářko :-)
Zde jsem nikdy na komentářích netrvala, nežádala o ně či je přímo nevyžadovala, se stejnou vděčností i radostí vítala "němé" čtenáře - přesto ano, zpětná reakce je pro autora důležitá, "dobíjí baterky" :-) Zvláště, když si je sám nejistý - a věř mi, nehovořím o ostatních zdejších autorech, myslím, že ta nejvíc nervózní jsem vždy já :-D
Moc ti děkuji za tvá laskavá slova <3
Nuže - vítej, krásné snění <3

Odpovědět

Přidávám se k otázce dotisku :)

(Anet, 11. 9. 2018 9:15)

Elysejský klíč jsem nedávno objevila a velmi mě okouzlil. Jako milovník knih bych jej chtěla mít doma. Pokud by se přeci jen někdy objevila možnost dotisku - počítejte se mnou. Píši to sem hlavně proto, aby bylo vidět, že je tu přeci jen stále někdo se zájmem. Elysejský klíč mě "dostal" mnohem víc než jiné knihy, které mám doma - a nemít ho v tištěné podobě je samo o sobě hřích!
Moc děkuji, Alice, za to, že jsi mi (nám všem) umožnila přečíst tak dokonalý příběh. :)

Anet M.

Odpovědět

Prodam originalne vytistenou dvojknihu Elysejsky klic

(Jenisa, 29. 7. 2018 14:02)

Ahoj, kdyby mel nekdo zajem, prodavam vytistenou dvojknihu Elysejsky klic z prvni varky tisteni klice od Lily, jen se mi na nej v knihovne prasi, ctu ho totiz na ctecce v pdf. Pokud by mel nektery ctenar zajem, necht mi napise. Knizky jsou v poradku, jen jedna ma z boku listu par cervenych skvrnek, mela jsem ji v cervene kabelce a ta pustila barvu. Vcetne obaloveho pouzdra. Fotky pripadne dodam do mailu. Cenu nabidnete, uz si nepamatuji, kolik stal. Cena se navysi o postovne, tedy 79 jako doporuceny balicek. Muj mail jenisa@seznam.cz

Odpovědět

Paráda

(Karin, 19. 6. 2018 21:51)

Krásně píšeš vše jsem přečetla ale nemohla komentovat blbnul mi počítač robot to nebral.

Odpovědět

To jsem potřebovala!

(Martina, 14. 6. 2018 23:05)

Alice, ten obnovený slib! Odvážit se zase doufat, že si budu moci dočíst Tvé Stopy! TVÉ STOPY! Jak je máš v hlavě jen Ty. To je nejspíš ta zpráva, kterou jsem teď potřebovala slyšet. Ve dnech, kdy poprvé po velmi velmi dlouhé době zakolísalo mé přesvědčení, že všechno zvládnu, nebo spíš že to chci zvládnout. Tohle je nové nakopnutí, že i já mohu. A být hořepníčkem, to si zdovolením beru osobně. Kudy chodím, teď inhaluji vůni kvetoucích lip, ale hořepníček, to jen tak někdo neucítí. Doufám, že Harry se v Tvém příběhu dočká a zase ho ucítí, jinak mě z toho nejspíš klepne. S úctou. Martina

Odpovědět

Děkuji vám <3

(Alice, 2. 6. 2018 0:17)

Nesmírně děkuji, mé vzácné dámy <3 Za vaši laskavost, trpělivost, důvěru, že dopíšu - a já dopíšu, Zelené pro Severuse i Stopy, z části jde o slib, který jsem dala, a ty (ač se zpožděním) beru velmi vážně, ale především je sama pro sebe, kvůli sobě, dopsat jednoduše musím. Děkuji za vaše návraty. Jste mými hořepníčky, vracíte víru i touhu své sny sdílet. Jak bídně nevýstižné je mé "DĚKUJI VÁM" za takové dary. Jste úžasné, skvostné, jedinečné!!! <3

Odpovědět

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

následující »