Jdi na obsah Jdi na menu
 

Hadí klubovna aneb místo k rozhovoru, syčení povoleno

14. 01. 2016 ...?

Ne. Navždy.
 
always-alan.jpg
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

865f9333-0e84-48cf-9c23-e06ef08ddb45.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


tumblr_mzhyxlwapi1qgrwnyo1_250.gif

 

 

 

 

 

Arkadiusz Reikowski - Farewell ft. Mary Elizabeth McGlynn

I have faith

that you are safe

Alice

________________________________________________________________

17. 08. 2016

Drazí Klíčci,

z jistých důvodů jsem musela vaše předchozí komentáře  opět archivovat, neskutečných 450 vzkazů, 92 stránek, vašich překrásných slov, která mne nikdy nepřestanou hřát, pečlivě uschovaná. Jsem tolik vděčná za všechnu vaši lásku, kterou jste příběhu věnovali! heart

Ohledně pokračování, pro ty z vás, které zajímá, ale Facebooku nefandíte, jsem se rozhodla vložit sem pár základních informací :-)

1. Pokračování Klíče zveřejním zde, na stránkách Elysejského klíče.
2. Přesné datum prvního zveřejnění stále neznám, jsem sice v jeho závěrečné fázi, přesto jde o tu nejobtížnější (a po téměř třech letech věnovaných jeho psaní se už ozývá vyčerpání a sem tam musím tvorbu na čas odložit).
3. Zveřejňovat začnu až ve chvíli, kdy bude příběh kompletně dopsán, abych měla jistotu, že nezůstane nedokončený.
4. Stejně jako při Klíči vás na počátku uvítám hned několika celými kapitolami.
5. Zveřejňování bude probíhat také stejně, tedy každý pátek, při delších kapitolách (některé mají 60 - 80 stránek) je můžu rozdělit na pátek + následující úterý, tahle volba bude čistě na vás

6. Jeho název zní: "Stopy Šelmy"

Pokud by někdo měl zájem vytvořit k němu doprovodný obrázek, vložit do něj svou představu, velmi to uvítám. Zcela záměrně nyní, když nevíte téměř nic ;-)

Kontakt na mne je stále stejný: oreally.alice@gmail.com

nebo na FB: www.facebook.com/alice.oreally

(pokud mě tedy zrovna neblokují :-D )

Ukázky vkládám veřejně, abyste mne nemuseli mít v přátelích.

Něco malého pro inspiraci ;-)

Harryho Mrazivá

mraziva.jpg

19. 08. 2016 "Startující" malý střípek - Harryho první setkání s Mrazivou ;-)
_______________________________________________________________

Harry čekal lva. Velkého zlatého lva; jednou Nebelvír, vždycky Nebelvír, skoro jako genetická vada, té se taky nemůžete zbavit.
Ale byl to jaguár. Drobný, štíhlý, mrštný. Skoro malý. Melanický jaguár. Černý panter.
Podle Aztéků je bohem noci, smrti a magie. Symbol moci a síly, zprostředkovatel komunikace mezi živými a mrtvými.
Panthera, latinský název pocházející z řečtiny, znamená predátor všech. Stiskem čelistí předčí lva dvojnásobně, jediným skousnutím rozdrtí lebku, dokáže skolit tři sta kilového býka, a potom si ho odtáhnout do úkrytu. Nemá přirozeného nepřítele, stojí na samotném vrcholu potravního řetězce.
A byla to ona. Harry netušil, jak to ví. Prostě to věděl.
Seděla tam, sledovala ho.
Silný ocas složený kolem těla, přes lícní část a hrudník několik menších červenohnědých maskovacích skvrn ve tvaru růží, černou srst lesklou tak, až v lomu světla vypadala stříbrně žíhaná; kulatá hlava, drobné uši, třpytivý čenich, dlouhé vousky.
Předpokládal rudé oči.
Ale měla je bílé.
Bílé.
S mléčnými žilkami, bílé jako nejdokonalejší, nejčistší krystalky popraskaného ledu, s tím nejjemnějším dýchnutím světlounce modré.
A uprostřed, tenká černá vertikální čárka.
…Byla překrásná.
 
Seděla. Nehýbala se. Sledovala. Pohled plný pronikavé inteligence.
Páni, hlesl Harry. Tohle jsem… nečekal.
Takže ty ses nemohla rozhodnout, jestli být kočka nebo had.
Chápu.

________________________________________________________________

12. 10. 2016

 
Drazí Klíčci a budoucí Šelmičky, technika nás zradila a obetovaná část Stop zmizela v nenávratnu dřív, než se ke mně dostala. Nemůžu chtít, aby to dělala znovu, tudíž děkuji Kamikaze za její snahu, veškerou pomoc a přeji mnoho úspěchů :-) Co to znamená pro vás? Že Stopy budou ještě větší výzvou! Kromě všeho, co jsem si v příběhu vymyslela, vás čekají ještě zákeřnosti v podobě překlepů, chyb, přičemž některé jistě budou stát za to. Chcete maličký příklad? Jak je libo ;-)

Správně: "Ruce se mu třásly. Schoval je pod stůl."
Napsáno: "Ruce se mu třásly. Schoval se pod stůl."

Tohle jsem objevila až po několikátém čtení; betovat sám sebe je vážně těžké, s každým čtením něco opravuji a mohla bych to dělat donekonečna. Pravděpodobně. Ale můžeme udělat soutěž pro odvážné Šelmičky, které vytrvají, o nejlepší nalezenou chybu / překlep! :-) (Odměna mě nenapadá, pardon)

Nyní jsem delší dobu nepsala, příběh stojí na místě. A důvody, které jsem měla pro předsevzetí, že nezačnu zveřejňovat před dopsáním, stále trvají - jen mi to je už jedno. Nabízím vám tedy možnost vyjádřit váš názor. Pokud budete mít zájem, můžu začít Stopy zveřejňovat s varováním, že příběh nemám dokončený, hodlám rozdělovat kapitoly delší než 30 stránek ve wordu (těch bude většina zhruba od čtvrté kapitoly). Jakmile se opět rozepíšu, nebudu schopná reagovat a věnovat se vám s odpověďmi v komentářích (samozřejmě někdy ano, ovšem raději upozorňuji předem), ani se "šperkováním" zveřejňovaných částí o hudbu a obrázky. Anebo si můžete počkat, až psaní dokončím. Upřímně říkám, že obě varianty jsou v pořádku.
Píšu pro sebe. Zveřejňuji pro vás. Takže kdo jiný by měl rozhodnout než vy? Pokud si zvolíte začít - na vlastní nebezpečí a s vědomím všech nedostatků i rizik ;-), první kapitoly s úvodem, který velmi doporučuji přečíst, se tu objeví v pátek 29. 10. 2016.

A jako "poslední varování" je tu titulní obrázek ke Stopám.
Mé velké díky za tento skvostný nápad náleží Lily, první ztvárnění vytvořila grafička Karolínka, kterým mi velmi pomohla si ujasnit mé představy (i mou neschopnost vyjádřit je srozumitelně :-D ), jeho spáchání padá na mě se všemi jeho nedokonalostmi. Do posledního detailu představuje stěžejní děj - ano, skutečně ho vnímejte jako varování ;-)
  stopy-selmy.jpg
Nejsnadnější se mi zdá malá anketa. Jsem si vědoma, že sem nechodíte pravidelně, proto nechám dotazník běžet od 12. 10. 2016 do 26. 10. 2016. Pro počet vyjádřených názorů nemám žádný limit, vždyť jeden čtenář je vše, co autor potřebuje, no ne? :-)
Nuže... je to na vás :-)
15. 10. 2016
Právě jsem odhalila, že 29. 10. 2016 je sobota, nikoliv pátek. Se mnou bude ještě zábava... :-D

26. 10. 2016

Mnohokrát děkuji všem, kteří se zapojili, ať už kliknutím na volbu nebo vyjádřením - jste úžasní :-) A zde je výsledek ankety:

anketa-stopy.jpg

Vaše reakce, názory a komentáře k anketě Stopy

Takže... uvidíme se tu v pátek :-)
Ano, opravdu v pátek 28., pátky jsou zdejší tradice a přeji si ji zachovat, třebaže jsem zmatečně ohlásila sobotní datum; v sobotu zde první kapitolky stále budou ;-)

                                                      Těším se na vás heart

_________________________________________________________________________

11. 02. 2018
Zdravím, světe 
Zpracovávám šok, kolik času uplynulo. Dlouho jsem tu nebyla, popravdě řadu měsíců ani nevěřila, že se ještě vrátím, tak byly těžké. Zabloudila jsem ve svém monolitu, hluboko. Ale Lilly s Astrou do mě zaryly drápky, zarputile držely, připomínaly mi vás, Severuse, zatvrzele znovu a znovu zažíhaly světýlko, kdykoliv mi zhaslo. Před nedávnem se cosi stalo. Neptejte se, netuším co. A opravdu nevím, jak dlouho to vydrží. Teprve se rozkoukávám, obezřetně pokouším o první krůčky. Vracím se k psaní, zvolna, prozatím k dopsání dávno slíbených Zelených pro Severuse.
Dnes, nyní, po věčnosti, v sobě cítím lásku. Nesmírnou. A komu jinému ji dát, s kým jiným sdílet, než s vámi a Severusem?
Též jsem si právě přečetla najednou všechny vaše komentáře od chvíle, kdy jsem propadla králičí norou. Vím, že jsem mnohé četla už dřív, ale v monolitu jaksi slova blednou a písmenka se drolí. A jsem... v úžasu. Ohromená. Sedím tu doslova v posvátné úctě nad tím, v jakém množství a jak vzácně, výjimečně laskavých, moudrých, dobrých bytůstek, víl, princezen a dušiček tu nacházím, jaké požehnání mi bylo dáno čtenáři, jakými jste vy. Nejde jen o vaše návraty, přízeň, nesmírnou trpělivost a pochopení, či touhu si Stopy dočíst, dočkat se konce, z obojího čerpám sílu stejnou měrou - ale z vašich slov cítím TAK cenné poselství, tolik magické moci! Protože každý jeden z vás neustal, žije, bojuje, má odvahu milovat, plakat, smát se, tančit, snít, všichni nesete pochodeň a rozséváte dobré světlo, své vlastní krásné světlo, předáváte dál; třebaže já vyhasla, nevzali jste to jako prohru, znamení, že tudy cesta nevede, nenechali být, ne, vy kráčíte pevně se zářivou lucernou a trpělivě učíte svět, že být dobrý má smysl, že kouzla jsou skutečná a jedinečné zázraky všichni nosíme v sobě, stačí se podívat, naslouchat... Jste úžasní.
S pokorou a respektem před vámi smekám. Je mi ctí, že jsem vás směla poznat.
Děkuji. 

A prozatím, jako první vlaštovku (kéž) a ukázku mého znovuzrozeného batolení, vkládám krátký úryvek ze svých Zelených, jen pro vás.
 
Abel Korzeniowski - Table For Two

"Čiré štěstí? Ten magický moment, neposkvrněný, nesrovnatelný, absolutní, pod záštitou andělských křídel kdy i faunové zmlknou, aby nerušili, jaksi bezpodmínečný, neboť neohlášen vás obejme třeba v nejvšednější z chvil, takovou má moc, neohraničeně tajemně čarodějnou, pravidla se ho netýkají, paradoxy zbožňuje – a je to, jako by vám během oka mrknutí v hrudi vyrašil pupen, jásavě vytryskl v běloskvoucí květ, celičkého vás naplnil a byl skrz na skrz dobrý? Nadpozemsky. Rušil fyzikální zákony, omezenost lidského bytí, času, dimenzí, stali jste se kapkou v dokonalé harmonii s miliardami jiných proudící oceánem prapůvodní lásky, z níž jsme povstali, kam se vracíme. A zdá se to věčné, třebaže vteřinová ručička hodin stěží stihne třikrát čtyřikrát poskočit. Věřím, pevně věřím, že jste tohle prožili, již tam byli, opět zavítáte.
I Severus ho poznal."
 
S vděčností a láskou,
vaše Alice
____________________________________________________________________
 
14. 04. 2018
Vyjádření k dotisku Klíče
 
Jelikož se mi v uplynulých měsících podobné dotazy množí, odpovím zde. Nic bych pro vás neudělala raději! (snad kromě dopsání Stop a Zelených :-) )
Věc se má takto - je předem nutné znát přesný počet výtisků a čím více, tím jsou levnější, (a nezapomenout, že dnes už ani poštovné a balné nejsou právě levné), tudíž jako dřív Lilly sesbírat informace a zaevidovat je (velmi časově náročné, s většinou je potřeba komunikovat víckrát, získat chybějící detaily, případně domluvit speciální přání dotyčného). Ideálně po delším čase, aby se možnost dotisku rozšířila. Načež se objednávka zadá a přijde faktura - splatná předem. Poprvé i podruhé jsem si takovou investici dovolit mohla, s výhledem, že se mi vrátí během cca půl roku (a pochopitelně v souladu se zákonem, ač na hraně, jsme se s Lilly o jisté náklady podělily, zaplatily ze svého, abychom se na cizích autorských právech neobohacovaly, a tudíž zcela prokazatelně na celém projektu tratily). Dnes již finanční záštitu dělat nemohu, moje životní situace se dramaticky změnila. Lilly řeší mimořádně závažnou rodinnou událost dlouhodobého rázu.
Takže - obě bychom nesmírně rády, ale nemůžeme. Rozhodně ne nyní, či letos. Obě nevylučujeme, že by se to změnit mohlo, snad, někdy :-)
Ale pokud by se toho někdo zodpovědný chtěl zhostit, pokud vy byste souhlasili, že se složíte / uhradíte předem (protože jiné řešení mě nenapadá, ale sama to po vás chtít odmítám), má můj naprostý souhlas, kontakty s vydavatelstvím, kde je vše již domluvené a připravené z minula, bychom daly k dispozici.
A třebaže pro mne i Lilly šlo o jednu z nezapomenutelných, úžasných životních událostí a rády vzpomínáme, nikdy bychom to nevzaly zpět, nemůžu nepřipojit, že to celé zařídit bylo vyčerpávající :-) A lehce šílené :-D
Mrzí mne to, nesmírně. Mít finanční zázemí, dám jich okamžitě pár desítek vytisknout a postupně (samozřejmě bez zisku) poptávajícím nabídnu. Bohužel nemám. Je mi to opravdu líto; i proto jsem kompletní text dala na stránky ke stažení ve Wordu a ne v pdf, abyste si ho mohli nejen vytisknout, ale i upravit dle svých možností, potřeb či přání. Je mi líto, že víc nabídnout nemůžu.
Snad aspoň nepatrnou útěchu, že jsem si pojistila (dvakrát), aby tyto stránky vám zůstaly k dispozici i tehdy, až tu nebudu, jako placené bez reklam (na neplacené se vrátit nelze) by je provozovatelé po první neuhrazené faktuře znepřístupnili. K tomu tedy nedojde :-)
Děkuji vám všem za věrnost i lásku Klíči 
vaše Alice
_____________________________________________________________________
 
20. 04. 2018
Moji drazí Klíčci, Šelmičky, má milovaná světélka 
Omlouvám se, že pokud se vynořím do reality, umisťuji ukázky na svůj profil FB a ne zde - je to prostě jednodušší, rychlejší. A nefér vůči těm, kteří FB  odmítají (což chápu). Tak tedy nyní pro vás: stále usilovně pracuji na "Zelených pro Severuse", píšu dál, ač stále pomaleji, než jsem doufala, energii mi odčerpávají zdravotní důvody i "přízemně materiální" potíže, které musím řešit, ALE blížím se k 60-té stránce (snad třetině až polovině příběhu).
Ukázka pro vás věrně čekající a snad se i těšící :-) (výňatek z rozhovoru Severuse a Lily Lenky Potterové)
 
„Jak vám to zní?“ nechal si Severus do očí vstoupit úsměv. Albus, Minerva, Poppy by ho viděli. Harry? Ano; asi.
Lily by ho spatřila nepochybně.
Postřehla i slečna?
„Zní mi to tak, že se na hodiny profesora Binnse nehorázně těším,“ opáčila střelhbitě, „provázanost všeho se vším mě fascinuje a tohle na dějiny vrhá nové světlo, nemůžu se dočkat!“
A usmála se.
Slyšeli jste někdy o synestezii? Týká se lidí, kterým se spojují vjemy, jinak a výrazněji než většině, které se souhrn smyslových počitků prolíná především s emocemi. Synestetici například grafické symboly vnímají v odstínech barev, naopak barvy obrazů jsou jim zvuky, slyší je, hudba vyvolává chuťové dojmy; obměn jsou spousty, každý synestetik má vlastní. Severus mezi ně nepatřil.
Přesto ho napadlo, že se usmála zeleně. Neopakovatelný, mechově hebký, čarodějný sluncem prosvítajícím listy. Zelený úsměv.
Opět.
Poprvé zhruba po třech desetiletích.
Protože takhle cítil Lilyiny úsměvy, tenkrát, později, ve věku křehkých něžností, tajnosnubném soukromí chvilek mazlivě vláčných jak průsvitné krůpěje lenivě stékající po plástvích medu; během jejich loučení s večerkou na spadnutí, k pomilování trýznivých návraty pro ještě jediné spěšné objetí, než se nakonec v šeru chodby ohlédla, poslala vzdušné políbení, zasněně usmála. Jen ona. Jen pro něj.
Zeleně pro Severuse.
Tak dávno… zapomněl jsem.
Tohle jsem dočista zapomněl; jak se to stalo, jak jsem mohl?!
Nepamatuji, kdy naposled jsem věděl. Znal ten pocit. Byl schopný si ho připomenout. Cítit.
Až doteď.
Otřeseně na dívenku hleděl.
Jak – nepatřičné.
Jak prolhané!
…A kruté.
Prosvítej skrz ni, Lily, obkresli své dary, jimiž jsi ji zahrnula, dej jí svá gesta, sluncem zulíbanou rez vlasů, drahokamy očí, vlož do nich hlubiny své nespoutané, laskavé moudrosti, rozezvuč její hrdlo svým smíchem. Zabíjej mne čímkoliv a třeba vším najednou; mé drahé navždy. Ty smíš.
Ale její úsměvy nejsou zelené.
Nemohou být.
Přeci nemohou, prostě ne-…
…Mohly by?
 
Se zelenou láskou,
Merlin s vámi
vaše Alice
________________________________________________________________
 
28. 05. 2018
 
 S nesmírnou láskou, bezmeznou vděčností k vám, kteří rozkvétáte v nalezeném štěstí a dovolili jste mi ho s vámi sdílet, k vám, kteří dosud na svůj moment čekáte, bojujete, nevzdáváte se, přes úskalí života jdete dál či si dopřáváte zasloužený klid ve vakuu, než se rozhodnete kudy a jak, a takové chvíle mi též s vámi dovolujete sdílet, být s vámi - jste mou rodinou, kterou jsem si vybrala. Ti, co mne osobně znají, vědí, jak extrémně zřídka TA slova říkám; jste rodinou, kterou chci a MILUJI. Sdílejte se mnou slunce jedněch, šero druhých, jsme v tom společně, každý jedinečný jsme jeden celek, nikdo není zbytečný ani navíc. Jsme.
Takže není podstatné, kdo září, kdo bloudí, kdo odpočívá; oni vědí, ke komu hovořím. Rodina nepotřebuje detaily, stačí vědět. Dnes je důvod slavit, dnes je důvod podepřít, dnes je důvod truchlit - dnes je důvod milovat 
A jak jinak oslavit rodinné setkání, než tím nejvzácnějším přípitkem, proneseným mlčky, protože víc netřeba?
 
 
Opřený o římsu, zůstal tam. Poměrně dlouho.
Nesbíral sílu jako po zničujícím souboji. Nepokoušel se naladit na melodii hradu, což dělával rád, nechat se unášet, zavřít oči, snít… Ne.
Stál. A vychutnával si jak Jaro, ten neskonale trpělivý zahradník, znalý rozkoše čekání, cenné odměny, jak v něm cosi procitá, na listím osiřelé, větrem usmýkané větvi titěrný výhonek, roste, mohutní, první puknutí, druhé, třetí a už se rozevírá, odhalí korunu květu. Překrásného.
Pak udělal, co neudělal roky.
Severus se rozesmál.
Jen trochu, tlumeně; přesně akorát, jak se směje srdce. Soukromě.
Bylo to natolik překvapující, že několik podřimujících podobizen zmateně zamžouralo, Brutus opět na svém místě na stole, ostentativně uražený, schoulený pod křídly, neodolal, podezřívavě vykoukl.
Severus se otočil, rozhlédl místností. Potřásl hlavou.
Řekl to nahlas. Jako by mohli pochopit.
„Vorvaň.“
A znovu se rozesmál.
 Tak tedy číše vzhůru a do dna!  
Merlin s vámi, s láskou
vaše Alice
________________________________________________________
24. 06. 2018
 Nepropásněte nově přidané Zelené pro Severuse od AQeris 
_________________________________________________________
06. 08. 2018
V Zelených pro Severuse nově přidané "Hvězdy v očích od Lowris" a v sekci Dárky od Vás verše "Pro Alici od Josky" 
_________________________________________________________
08. 08. 2018
S potěšením oznamuji, že na stránkách je nová sekce (najdete ji v menu vlevo) "Příběhy od AQeris". Aktuálně je vložena první povídka, pokračování se již píše. Doporučuji pro příjemnou chvilku pro všechny obdivovatelky Mistra Alana.
Osobně jsem byla nadšená 

 _________________________________________________________________

29.08.2018

Pro sladké čtení vloženo pokračování povídky od AQeris, nové sály vědomí i obrázky v Dárcích 

_______________________________________________________________

19. 10. 2018

Doufám, že jste nezmeškaly dokončení povídky od AQeris, dnes přidáno dokončení "Zelené pro Severuse od Skřítě Epilog" 

_____________________________________________________________

25. 10. 2018

Moji nejdražší Klíčci. V Zelených stále pokračuji, jen jsem v pro mě obtížnější pasáži. Listopad letos zjevně přišel už v září.
Ale mám tu pro vás další střípek, ač poněkud matný, Harryho neodeslaný dopis Severusovi, byť notně sestříhaný:
----------------
…Miloval jsem tyhle naše soukromé okamžiky.
Už se nevzbudila.
Ginny je nemocná.
Pomalu končí sedmý měsíc těhotenství. Ginny je nemocná. Obě moje holčičky jsou. Je to týden nebo dva? Proč si nedokážu vzpomenout, kdy se to stalo?
Mám je obě tady u sebe. Náš dům vypadá jako samostatný pavilon sv. Munga, lékouzelníci se u Ginny střídají, neustále jsou nejmíň tři, přestal jsem je vnímat, pamatovat si jejich tváře, jména.
Neřeknu vám, co mým holčičkám je. Ptal jsem se. Několikrát. Vím, že mi to vždycky trpělivě vysvětlili. Jenže já pokaždé ustrnu po pár slovech, mozek vypne, nepřijímá informace. Tak jsem to vzdal. Došlo mi, že to asi vědět nechci.
Nebo za to může jejich výraz? Vážní, usměvaví, laskaví, věcní; a tolik prolhaní. Protože v očích jim vidím soucit. Lítost. A nejistotu. Ta je nejhorší. Začnou mluvit, slyším prvních pět šest slov a pak – ticho. I když stále hýbou ústy, obrací se ke mně, něco ukazují. Ticho. Neslyším.
Nevím jistě, jestli jsem za to vděčný. Nepojmenované zlo se zdá děsivější. Přesto absurdně nechává víc prostoru k naději.
Je neznat lepší? Horší? Řečnický dotaz, pane, váš názor je mi zřejmý. Ale já nevím. Prostě nevím.
Vždy u nás bylo živo. Teď zde většina rodiny v podstatě bydlí, vůbec neodchází. Ostatní se denně vrací, neměnný rituál, jako by se na něm domluvili; nedávno jsem přemýšlel, jestli není divné, že mě nerozčiluje. Ta jejich každodenní otázka plná doufání už na prahu. Něco nového? Ne, nové došlo. Ginny na nikoho a nic nereaguje.
A slábne. Vypadá tak křehká a drobná, jakou jsem ji nikdy neviděl. Napadlo mě, že se mi vytrácí před očima. Jako kostka ledu, víte? Jako když položíte kostku ledu na stůl a ona se pomalu roztéká, zmenšuje, až… Nesmysl.
Nikdy s ní nejsem sám. Říkám si, jestli lékouzelníci nezůstávají v pokoji spíš kvůli mně? Ginnina osobní ochranka. Jenže to je přeci moje práce. Přísahal jsem jí to před oltářem.
Dnes ji nesmím ani obejmout.
Nehádám se. Nehodlám riskovat, že mě vykážou jako jednou Molly. Mlčím. Dívám se. Ginny leží, oči zavřené, namáhavě dýchá. Čekám na svolení. K opatrnému kontaktu, promluvit na ně. Neuvěřil byste, pane, jak moc umím být poslušný.
Kdykoliv mi dovolí se jí dotýkat, aniž bych rušil nějaké lékouzlo, položím na ni ruce; pod jednou dlaní Ginnino srdce, pod druhou naší maličké. Snažím se ignorovat, že obě zní jinak než dřív. Rychleji, pomaleji, hlasitěji, tišeji, nevím, nedokážu to přesně určit. Ani nepotřebuju. Chápu, co mi vzkazují. Něco je hodně špatně. Ale ne nejhůř, ne. Pořád je cítím, slyším.
Strašně bych si přál vzít je do náručí, schovat a odnést pryč, ven, do zahrady, utéct, na naše místo, cosi ve mně je přesvědčené, že tohle chtějí, že to je jediná šance, že by se uzdravily…!
Jsem směšný.
--------------------
I když tu moc často nejsem - jsem stále s vámi. Mám vás ráda 
Alice

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji...

(Alice, 23. 10. 2016 17:58)

Páni, Zuzi... Třebaže to mou duši pisálka samozřejmě zasáhlo a dojalo, nemůžu mlčet, hanba by mě ufackovala. Karel Kryl je Někdo, Pan Umělec - a klidně psáno celé velkými písmeny. Jeho příběhy v každé písni, nejen interpretace, jsou skvostné, milovala jsem je všechny a znala zpaměti už jako děcko. Nedovolila bych si být v jedné větě s jeho jménem.
Manželovi se nelíbí oslovení idiot? Také nechápu... :-D
Děkuji a těším se na vás :-)

Re: Re: Re: Re: Děkuji...

(pajka, 20. 10. 2016 0:45)

Pro Merlina, já to prostě nevydržím, já musím a musím a musím reagovat. A přitom není skoro co, vždyť by se jen stačilo podepsat pod příspěvek ShiroHime a Zuzy...
Taky už nejsem nejmladší, je mi 42 a myslela jsem si dlouho, že slash a zvlášť fanslash je záležitostí studentů a poststudentů a říkala jsem si, že se mi možná opozdila poberta. (Jé, to je hezký překlep, ten tam nechám :-) ) Pak jsem četla EK a bylo mi jasné, že tohle bude "moje" kniha i v důchodu! A s neuvěřitelným potěšením čtu, že i další čtenáři používají v reálném životě vtipné vsuvky a čerpají životní moudra z této knihy. A že i jiným jsi ovlivnila život. Za dobrou knihu jsem vždy považovala tu, po jejímž zavření jsem zůstala tupě zírat na obal a dlouze o ní přemýšlela. Obrazně řečeno, na obal EK jsem ještě čumět nepřestala!
A stejně jako na Zuzu, i na mě, Alice, působíš jako člověk z jiné planety. Zuzka píše Ježíšek, já Tě mám za Malého prince. Hluboké myšlenky v nejjednodušších věcech. Alice, každý další komentík, kde se poznávám, kde zjišťuju kolik dalších lidí a životů jsi ovlivnila...Já nevím, proč mám teď knedlík v krku, možná to způsobuje ta hluboká vděčnost za záchranu mého života (a správně to píši bez uvozovek!), kterou každý koment připomene. Musíš být nádherný člověk! A velmi se omlouvám, možná že Tě svými výlevy už musím otravovat :-(.
Dost, nebo zase nebudu spát. Raději realističtější otázka: Proč ses vlastně tou spisovatelkou nestala? Jistě, HP patří Rowle, ale mám i Tvé další příběhy v knihovně a jsou nádherné. Jsem si jistá, že by jsi našla mnoho čtenářů.

Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji...

(Alice, 23. 10. 2016 18:31)

Pajko... <3
Občas mi z vašich komentářů slovní zásoba zkolabuje a nejsem schopná souvislé věty, vlastním pouze zasněný výraz a úsměv onoho idiota. Ráda vyprávím. A ten pocit, když zjistím, že někdo naslouchá... :-) Že ten příběh žije se mnou, společně se smějeme, bojíme, pláčeme. To je k nevyjádření. Jsem vám tolik vděčná <3
Opozdila se ti poberta :-D Moc pěkné, smím se přidat?
Když jsem svět slashe a fanfiction objevila, měla jsem úplně stejné pocity a podobně jako ty časem užasla, že ve skutečnosti nás "dříve narozených" je tu většina :-) A proč ne? Snít a hrát si není doménou dětí, popravdě dospělí to podle mého vyloženě potřebují. Na chvíli zas uvěřit v zázraky :-) Dává to sílu vracet se do reality.
Proč jsem se nestala spisovatelkou? Především na to nemám :-) Jsem jen snílek. Vypravěč, když smím. A potom, po návratu do reality, je třeba zaplatit složenky a sny neproplácí :-) Ano, vždy jsem chtěla psát, nebo spíš vyprávět, jenže přímá komunikace mi moc nejde, vyprávím skrz papír (zde jen pomyslný), ale nikdy jsem si nemyslela, že to bude někdo číst, to už v té mé fantazii nebylo. Nepředpokládala jsem, že by někdo chtěl, ani to nezkoušela. Až někdy do svých třiceti, kdy jsem poslala svůj "životní" příběh - nemyslím autobiografii - příteli pisálkovi :-) Ten zatím nikdo jiný nečetl a zřejmě to tak zůstane. Ale díky jeho kladné reakci jsem později nejspíš našla v sobě dostatek troufalosti, abych napsala a zveřejnila Cestu. Trojku, Okamžik. Díky Sax jsem si troufla o krok dál, založila vlastní stránky s Klíčem. A díky Lily začala psát Stopy, které jsem si původně chtěla nechat jen v myšlenkách. Jste to vy, kdo mě vede :-)

a po letech opět přichází...

(ShiroHime, 18. 10. 2016 11:25)

Drahá Alice,
zprvu Ti chci říct Děkuji za tvé rozhodnutí psát dál a dílko zveřejnit. Upřímně, hlasovala jsem ANO pro brzké vydání Stopy šelmy.
Jak jistě víš už z předchozích komentářů, Elysejský klíč ovlivnil mnoho životů, a můj neméně. I po letech, kdy už jsem Elysejský klíč nečetla, stále čerpám moudra a užívám moudré věty v praxi :). Příkladem: "bolest je dobrá, zní se rodí změny", již v komentářích zmíněn Pajkou - "každý může dát jen tolik kolik má"...a nejen moudré, velmi ráda užívám vtipné vsuvky: "I přes tvou nezměrnou inteligenci tě nejvíce pobaví inflantilní stupidnosti" či "Jsi horzitánsky hrozivě hrozně hrozný". S radostí pozoruji střípky Klíče i v jiných českých slash povídkách (jako u Patoložky povídka Lalala :)). Věř, že s napětím a touhou jsem očekávala každou páteční kapitolu (i když jsem nikdy neměla odvahu komentovat a jakkoli přispívat do diskuze, které byli neméně přínosné a zábavné).
S Harrym a Severusem jsem se smála, byla jsem dojatá, plná nadějí a pochopení, při jedné -pro všechny zasvěcené čtenáře- kapitole jsem brečela jako želva a dopadla na mě realita i ve svém temnějším kabátě...
Stopy šelmy budou evidentně odlišné, což není překvapivé.. příběh jak jsi jej ukončila ty, je v úplně jiné rovině než jakýkoliv jiný slash... a i před varování temnějšího příběhu se na něj neskutečně těším. Těším se na něj právě proto, že jsi jej napsala ty :).
Psala jsi, že jsi vděčná za zpětnou vazbu čtenářů (či spíše čtenářek). Věřím, že kritiku nebo negativní reakci získáš v malém měřítku... že i přes veškeré chyby a (pravděpodobně, jen hádám) krutou linii příběhu, se budeme těšit na Stopy. Protože jsi báječný člověk plný nápadů a fantazie, která je nám velice blízká a tvé spisovatelské schopnosti předčí mnohé... A tohle není zbytečná chvála, ale nesmírná vděčnost :).
Vím, že nepíši nic odlišného od předchozích příspěvků, jen sobecky doufám, že tě tohle neméně potěší :).
Též se ještě přidávám k touze vlastnit knižní podobu Elysejského klíče... když se sejde mnoho zájemců (či jen povědomí o zájmu), snad se dotisk uskuteční :).
Děkuji Ti!
ShiroHime

Re: a po letech opět přichází...

(Alice, 18. 10. 2016 20:44)

Ahojky, drahá ShiroHime :-)
Těžko mne může někdy "omrzet" zjištění, že si Klíč našel domov v dalším srdci - a za žádnou takovou reakci nikdy nepřestanu být vděčná. Ani se pro mě nemůže stát "jednou z několika", protože každý váš osobní příběh je jedinečný, vy jste jedineční, neopakovatelní. To já nesmírně děkuji tobě.
Říká se (a tomu věřím), že největším uměním je poznat, kdy odejít. Nejsem si jistá, zda můj čas už neminul. Třebaže mým jediným životním snem od dětství bylo stát se spisovatelkou, velmi záhy jsem ho vzdala; o to úžasnější byl nečekaný prožitek, kdy jsem začala zveřejňovat povídky, poté Klíč - vy jste byli úžasní. Shovívaví ke všem nedostatkům :-)
Dnes, vlivem spousty okolností, jsem jiným člověkem než ten, kdo se s vámi loučil poslední kapitolou Klíče. A pokud jsem vážně někdy nějaké spisovatelské schopnosti měla, nyní o jejich současné "kvalitě" pochybuji víc než kdy jindy :-)
Což nemění nic na tom, že příběh Stop vypravovat potřebuji. Nezáleží na tom kdy. Nezáleží na počtu čtenářů - třebaže mi bude líto, kolik z Klíčků zklamu.
Pocit, který neumím vysvětlit. Ale snad každý někdy zažil, že něco udělat musí, ačkoliv tomu nerozumí. Asi tohle jsou pro mne Stopy... :-)
Děkuji ti, ShiroHime :-)

zvláštní

(Teinka, 13. 10. 2016 19:27)

Dobře, dobře, nebudu dělat tečky nebo co. Se to se mnou nebaví asi. Tentokrát to byla celá věta. Ach jo. Tak zkusím ještě jednou. Alice ať se rozhodneš jakkoli, stojím za Tebou a pořád Ti věřím.

Re: zvláštní

(Alice, 13. 10. 2016 20:10)

Ahojky, Teinko :-)
mrzí mě, že tě editor komentářů bojkotuje a nenapadá mě, v čem by mohla být chyba :-(
Každopádně moc děkuji za vyjádření názoru, tvůj zájem i důvěru :-) (a patří ti můj obdiv za vytrvalost! :-D snad už s komentáři nebudeš mít problém)

Zvláštní

(Teinka, 13. 10. 2016 19:25)

Snažila jsem se okomentovat anketu a jediné co z mého skoro 'románu' zůstalo ve zveřejnění je začátek první věty.

Smrtelně důležitý dotaz

(Weriness, 13. 10. 2016 16:08)

Alice, donesla se ke mně zpráva o tom, že by se možná chystal dotisk EK. Mohla by ses prosím vyjádřit k tomu, co je na tom pravdy a případně, jak to s ním vypadá? :)
Můžu totiž říct, že kdybych měla Elysejský klíč v knižní podobě, pravděpodobně už bych ho nedala z ruky. A když už, odkládala bych ho na oltář.

Re: Smrtelně důležitý dotaz

(Alice, 13. 10. 2016 16:26)

Ahojky, Weriness :-)
problém je, že objednané výtisky se musí zaplatit všechny předem a to si už ve své současné situaci dovolit nemůžu, bohužel. Vybírat peníze předem nechci, nepřijde mi to etické. S nakladatelstvím měla smlouvu Lily, která se ujala zařizování (díky větším objednávkám měla slevu), a ta je už momentálně mimo, tudíž by to bylo dražší. Pokud se zařizování toho všeho ujme někdo jiný, nic proti tomu nenamítám, dodám kontakt na nakladatelství, ale osobně s tím nepomůžu, na to mi jednoduše energie nezbývá. Omlouvám se.
To je důvod, proč jsem na stránky vložila Klíč ve wordu, aby si ho každý mohl upravit dle svých možností i potřeb, a případně vytisknout. Je mi moc líto, že nemůžu nabídnout víc.
Děkuji za tvá krásná slova i zájem <3

Víc než pozdní poděkování

(Fanny , 12. 10. 2016 21:59)

Chtěla bych Ti říct především děkuji.
Okomentovala jsem množství povídek a shodou spousty náhod Klíč ani jedinkrát. Téměř neomluvitelné. Klíč jsem poprvé četla již dávno, ale také dávno po dokončení a vzhledem k tomu, že to byla má první srážka se slashem a snarry zároveň... Bylo to místy velmi obtížné a neuvěřitelně.. nové, ovšem už tehdy natolik výjimečné, že jsem se dostala nadšená až na konec a objevila úplně nový svět. Díky Ti i za to! Klíč rozhodně ovlivnil můj pohled na svět. Ale naprosté ohromení Klíčem přišlo až později. Nevím, kdy přesně se to stalo. Možná při opakovaném čtení v posteli v papírové formě? Oblíbené i méně oblíbené pasáže a dialogy jsem četla zas a znova. A díky němu jsem pochopila "význam slova" Bible. Klíč se jí stal - pro mě. Kniha, na kterou se obracím v dobrém i v zlém.
Děkuji Ti. A moc se těším na Stopy. Bude to zážitek.

Re: Víc než pozdní poděkování

(Alice, 12. 10. 2016 23:01)

Ahojky, Fanny :-)
Já děkuji tobě, velmi <3 Za tvou přízeň i věrnost Klíči, jsem šťastná, že ti mohl nabídnout něco, co jsi hledala / chtěla :-)
Byla bych pokrytec, kdybych tvrdila, že zpětnou reakci čtenářů nepotřebuji, že mě pozitivní komentáře nezahřejí, jistěže jsou pro mne důležité a hodně pomáhají v dalším psaní. A pokaždé, když se dozvím, že Klíč otevřel svět slashe novému čtenáři, jsem nadšená a velmi vděčná za tu darovanou šanci.
Stejně tak chápu, že ne každý čtenář komentář píše, proč tomu tak je, a že v tom není nic negativního. Stačí mi podívat se na počet návštěv - a když se čtenáři vrací, zřejmě se jim to líbí. Víc vědět nemusím, to je vaše svobodná volba se se mnou podělit o svůj prožitek. Ale vždy si ráda přečtu vaše názory, pocity, příběhy :-)
Snad tě Stopy nezklamou; a pokud ano, zůstaň s Klíčem :-)
Ještě jednou děkuji!

Beze slov

(Katniss, 29. 9. 2016 22:13)

Nemám slov ! Ke tvému ohromujícímu a naprosto kouzelnému Elysejskému klíči mě dovedla náhoda. Merlin díky za ni. :) Se zatajeným dechem jsem hltala kapitolu za kapitolou. Byla jsem úplně pohlcená, ohromená a jen jsem žasla nad tvým umem. Tvůj příběh mě uchvátil. Tolik lásky, tolik bolesti, tolik KRÁSY. Až jsem si říkala, jestli je to vůbec možné? Stvořit něco tak mimořádného, magického a obdivuhodného. Něco tak silného ! To jak si dokážeš hrát se slovy - doslova jim vtisknout život, jak s nimi dokážeš čarovat, je naprosto neuvěřitelné.
Příběh jsem četla už několikrát a udivuje mě, že v něm stále nacházím něco nového, překvapivého - další nový střípek, nové poznání..Tvůj příběh mě dokáže vždy utěšit, zvednout mi náladu, pohladí mě po duši. Dá člověku poznat sílu pravé, čisté lásky a to je něco opravdu magického a kouzelného.
Slovy ani nedokážu popsat, jak moc jsem ti vděčná za tuto krásu a za to, že svým příběhem mi vždy prozáříš den! Tvůj příběh byl mojí inspirací, mojí útěchou, mojí radostí.
Jsem opravdu moc, moc nadšená, že jsi se rozhodla v příběhu pokračovat a jsem hrozně zvědavá a ještě víc natěšená na první kapitolu Stop šelmy.
Nakonec ještě jednou hrozně, hrozitánsky obrovské DÍKY za to, že jsi se s námi podělila a ještě podělíš (doufám :)) o něco tak nádherného a čistého. O kousek svého světa, kousek své fantazie. ♥


Re: Beze slov

(Alice, 12. 10. 2016 11:20)

Ahojky, Katniss :)
Děkuji! <3 Jsi úžasná; moc děkuji za vše, co sis v Klíči pro sebe našla <3
Stopy budou jiné (psala jsem to mnohokrát a nepřestanu varovat :-D). Jiné - a stejně intenzivní, aspoň pro mne. Můj svět, jakým je dnes. Věřím, že i jiní v něm najdou sebe, jinak než v Klíči. A někteří ne. Pro ty zůstane Klíč, nedotčený, plně k dispozici vaší fantazii :)
Moc ti děkuji :)

Děkuji

(Hoshi, 18. 9. 2016 21:54)

Chci ti pořádně poděkovat, za úžasné dílo, které jsi vytvořila. Klíč jsem četla před několika lety a mám i knihy a neustále se k nim vracím. Nevím co je úžasnější - slova provázená hudbou, bohatost významů, nebo city vpletené do písmen. Nikdy jsem nečetla nic lepšího. A já nedělám nic jiného, než že jen celé dny čtu a čtu.
Jsem zvědavá na pokračování. Vždy se po úspěšně zakončené knížce bojím, že další díl to jen zkazí, ale tys mě přesvědčila, že nemůžu odsuzovat dřív, než zjistím, kam vede tvůj proud myšlenek. Takže... těším se na další díl a nervózně ho očekávám...

Re: Děkuji

(Alice, 12. 10. 2016 11:10)

Ahojky, Hoshi :)
To já velmi děkuji <3
K pokračováním všeobecně sdílím tvůj skeptický pohled, příliš často to takové je. Zklamaný bude každý, kdo čeká "druhý" Klíč, to jednoduše není možné, jsem jiná, můj svět je jiný, a upřímně k čemu psát dokola totéž? Stopy jsou jiné. Nejsou pro každého. Kdo měl rád Klíč, může Stopy zavrhnout, koho Klíč neoslovil, může být osloven Stopami; nebo oba příběhy mít rád či oba zavrhnout :) Vše "povoleno" ;-)
Ještě jednou ti nesmírně děkuji za tvou lásku Klíči! :)

SOUNTRACK

(sirriana, 15. 9. 2016 13:32)

Jen me tak napadlo. Neudelal nahodou nekdo takovy sountrack pruvodce Elysejskym klicem ? Vyber hudby k vybranym kapitolam je brilantni a dokonale podtrhuje zazitek.

Re: SOUNTRACK

(Alice, 12. 10. 2016 11:03)

Ahojky, Sirriano :)
Kdysi na YT jedna ze čtenářek soundtrack vytvořila, ale už tam není, nejspíš i proto, že mnoho z odkazů časem bylo nefunkčních, sem na stránky jsem některé dohledala a doplnila... Je to škoda, každá z těch písní byla výjimečná a v psaní mi pomáhaly - na druhou stranu byly výjimečné pro mě, takže se nemusely líbit každému :) Jsem moc ráda, že tebe oslovily :) (K dohledání stále jsou, záměrně jsem pod každý klip psala o hudbě co nejvíce informací)

Ohromená

(Sasha, 13. 9. 2016 17:04)

Ahoj, Alice.
Už jsou to skoro dva roky, co jsem poprvé četla Elysejský klíč. Chodila jsem v té době do školy, ale stejně jsem se nedokázala odtrhnout; málem jsem skončila v ředitelně. Od té doby nedokážu čít originál, protože tvůj příběh je o tolik krásnější. Spoustu jsem se toho od tebe naučila, ať už třeba, jak se dá hrát se slovíčky. Tehdy to bylo poprvé, co jsem si musela vzít týden pauzu a absolutně nic nečíst; tak moc mě to ovlivnilo a potřebovala jsem to rozdýchat. Stále se k Elysejskému klíči vracím a považuji ho za ten nejkrásnější příběh, který jsem kdy četla. A já jsem toho četla už velkou spoustu. Pokaždé, když to čtu znovu, cítím se skoro jako tenkrát, když jsem byla k smrti nervózní, pokud jsem zrovna nedržela mobil a nečetla.
Když jsem se dozvěděla o pokračování, dozvěděl se to každý, koho znám; vůbec nezáleželo na tom, jestli to četli nebo ne. Celé dny jsem byla jak u vytržení a stejně tak tomu je, kdykoli si na to vzpomenu.
Jsem moc ráda, že pokračuješ v psaní. Jsi mou velikou inspirací a tvůj příběh mou útěchou.
Sashka

Re: Ohromená

(Alice, 12. 10. 2016 10:57)

Ahojky, Sasho :)
Velmi ti děkuji, jsi nesmírně laskavá <3 Děkuji za tvou lásku Klíči. Snad Stopy nezklamou, třebaže budou odlišné - a pokud ano, smaž je na sítnici oka ;-) a zůstaň s Klíčem :)
Ještě jednou děkuji :)


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

následující »