Klíč jsem četla na wattpadu, kam jsi dovolila ten příběh dát jednomu úžasnému individuu.
Předevčírem tam to stvoření dalo druhou část třetí kapitoly a já to po jejím přečtení nevydržela a šla jsem sem.
A mám k tomu jen jedno - je to úžasné! Je to napsané lépe,než mnohé papírové knihy. Opravdu!
Je to jako na houpačce - nevědomí, nevědomí a PUF! Ten příběh je vzhůru nohama.
Díky,že obohacuješ svět FanFikcí!
Zarazilo mi to střep do srdce! :-)

Moc se mi líbí, jak tímhle příběhem dostává Klíč, který byl sám o sobě vynikající a uzavřený, další rozměr. Díky :-)

Dekuju!

Ach Alice... Predevsim, preju ti do tohoto roku jen to nejlepsi! Slova mi nejak nestaci - Ty nam davas tolik, a ja bych ti chtela predat aspon zlomek toho vseho, co mi tve pribehy davaji... jenze nevim jak. :-D
Zrejme az do konce Stop neprestanu vrtet hlavou nad tim genialnim krokem rozdelit pribeh na tri; kazdeho z tech tri vidim rada, kupodivu i Toma, ano. Davas mu takovou desivou hloubku a ja snad poprve v zivote s chuti ctu pribeh nekoho, kdo udelal takove hruzy... to neznamena, ze by me to prislo min desivy, prave naopak :)) ale nejak... jsem schopna na chvili mavnout rukou nad tim, kdo ze me to vlastne fascinuje.
Ale ted zas k Severusovi - ACH MERLINE... Jsem rada, zes nam tak polopaticky osvetlila Lamii, ja bych proste porad vahala. A je to skvele, najednou mi to dava smysl! :) Jen pri te chvili v Bradavicich mne bylo teskno; vybirat si mezi laskou k Albusovi a loajalitou kTomovi? Krute...
Tesim se na dalsi rozvijeni pribehu - aaa vlastne uz dnes! A dekuji ^_^

Chtěla bych se zeptat, zda je ještě možnost sehnat Elysejský klíč jako knihu. Omlouvám se, že se ptám v komentářích, ale nevím kam jinam napsat. K těmto příběhům jsem se dostala teprve nedávno a naprosto jsem se do nich zamilovala, takže když jsem zjistila, že existuje Elysejský klíč jako kniha, okamžitě jsem se rozhodla, že jí musím mít (mimochodem- nemám ráda Snarry povídky, ale tahle si mě získala až neskutečným způsobem, pravdu mě chytla za srdce), jenom mám problém ji sehnat. Předem děkuji za jakoukoliv odpověď.

Severus a jeho procházka s Tomem... Hodně mě překvapilo první místo, na kterém se objevili... Protože až tehdy mi došlo, jak moc (z mého pohledu) Tomovi záleželo na Bradavicích.
A druhé navštívené místo? Wow, nenapadlo mě, že Tom ví o Trillium Amar. Ano, dosáhla jsi toho, že i když jsem tušila, že Žlutoočka je Lamie, stejně jsem byla překvapená :D A pak rozhovor Žlutoočky a Severuse mi ukázal, že ani ona není jen zlá a bezcitná. Její příběh je zajímavý a těším se, co nového se o ní dozvím :)

Velmi se omlouvám všem, kteří tu marně čekali Tomovu kapitolu. Bohužel nelze vše předvídat.
Takže do pátku 6.1. vyhlašuji "zdrdoduch" (překlad pro neznalé - Zdravotní dovolená Ducháček) a budu pokračovat.

Zelené pro Severuse samozřejmě stále platí.
Merlin s vámi.

Hurá :-) ! Tak já se házím do /částečného/ klidu a hlavně přeji hoooodně zdravíčka a štěstí v novém roce!!! Klidně odpočívej, doufám, že se nestalo nic vážného :-) .

že jsi v pořádku. Ráda si počkám, jen si přeju, aby důvodem byla třeba jen zapomnětlivost nebo dotahování kapitoly k dokonalosti a nikolic cokoliv horšího... Vyčkáme!

.... Myslím na Tebe ať jsi kdekoliv a budu se modlit za brzké znovushledání. Čekám... Posílám sílu a přání všeho dobrého do Nového roku.

Prosím, prosím, proč už tu není nová kapitola? Já se moc bojím :-( ...Strašně se bojím...

Dialog Žlutoočky se Severusem můžu číst pořád dokola a vždycky mě pobaví :-). Hnáta! Bože můj... :-)
Navíc mi tahle kapitola pomohla utřídit myšlenky, události do sebe zapadají naprosto precizně, jako v hodinovém strojku.
A Severusovi nezávidím - dva světy, dvě magie, dva naprosto odlišní kouzelníci. A jediná možnost volby. Jeho rozhovory s Tomem jsou úžasné. (což je zajímavé, dřív bych si řekla, že budu preferovat Albuse)
Alice děkuju, krásný vánoční dárek :-)

Sedím a nevím.

Nevím co napsat.

Cesta je spletitější, než bych čekala. Nezávidím Severusovi. Vůbec mu nezávidím. Nedovedu si představit, jaké muselo být rozhodnutí. Já bych asi volila tu cestu, kde mě chtějí.
A nakonec je vlastně Lily tou, která mu pomohla se rozhodnout (ačkoliv dosti krutě). Byl schopen Brumbálovi promíjet to, že jej nechce, ale ne Tomovi vraždu Lily. O to víc mi nejde do hlavy, že ji zabil. Musel vědět, že její smrt Severuse zlomí. Ale možná to chtěl - aby se jednou pro vždy rozhodl. A měl z něj buď velmi silného spojence bez nejistoty, nebo rovného protivníka?
Nevím. Jsem velmi zvědavá, jak nás tímto trním provedeš.

A hrozně, ale vážně hrozně hrozitánsky hrozně se těším, až si vše přečtu v celku! Čert vezmi Vánoce, už aby tu byla poslední kapitola. A pak už jen zoufání z definitivního konce.

Těžké vnímat cestu jako cíl :)

Děkuji, Alice.

Ahojky Alice,
trošičku jsem se bála, když jsi nám hlásila že tato kapitola bude nejkratší, ale svým obsahem jsi to bohatě vynahradila <3
Lehce připitá Žlutoočka byla kouzelná, Severusův ironický humor a jejich společné "terapeutické sezení" :-D v jaké době se nyní cca nacházíme? Tuším, někde v roce 1979?

Tomova lekce pro Severuse, jsem z ní rozpačitá, pořád mi hlásek v hlavě našeptává, že přeci vím jako to úplně nakonec dopadne, ale přeci, i cesta k cíli je zajímavá :-) O to víc když jsi nám konečně ukázala kým vším ve skutečnosti Žlutoočka je. Možná jsem moc zvědavá ;-), ale potkáme se s ní i v Tomově linii? :-D
Dohledala jsem si všechny části, abych si připomněla Severuse u Sv. Munga, Harryho a Lamii, "Stejný" a "Můj", tak to bylo ;-), příběh, který Harrymu vyprávěla tráva a jak mu potom Lamia donesla Hořepníček. jak krásně tyto dílky začínají zapadat do sebe :-)
Krásné Vánoce Alice <3 :-)

Vážně jsem to tentokrát nějak nezvládla, tak nějak se stalo, že jsem najednou měla hrozně moc říct a nebyl nikdo kdo by mě brzdil. Což mě vede k rozhodnutí, že pokud by se podobná situace měla čistě náhodou, pouze z hypotetického hlediska opakovat, nejprve zvážím zaslání na email a pak se děj vůle bohů...

Tentokrát už opravdu poslední část:

Osud nadšeně zatleská a dychtivě, neschopen odolat, přijímá výzvu smrtelníka, který se tak k smrti nerad řídí jakýmikoli pravidly. S ješitností sobě vlastní odmítne byť jen připustit, že by snad někdo mohl mít schopnost tvrdit svůj vlastní osud, nad bizardností myšlenky prudce potřese hlavou a s blahosklonným úsměvem obrátí svou pozornost k jevišti, kde znovu, každý z jeho tak dokonalych nedobrovolných herců, chycen ve svém vlastním malém světě, způsobně a poslušně roztáčí další běh o život připraven na další zběsilý tanec nad hroby předků.

Někdo by mu měl možná připomenout, že ne všechno je vždy podle plánu a že, pro někoho naštěstí, není jediným kdo je schopen tahat za provázky.
Člověk, byť tvor podivný, smrtelný a věčně nespokojený, má pár vlastností, jenž stojí za to následovat... A láska je pouze na vrcholku pyramidy... A když někdo takový něco opravdu chce, tak to taky dostane... Bez ohledu na přání nejstaršího ze všech možných manipulátorů :-)

Přiznám se dobrovolně, sic nejkratší kapitola, je jednou z těch co si nárokovali mou plnou pozornost ještě hodiny po přečtení kapitoly. Nakonec jsem se vzdala, přestala bojovat a plně se oddala pánům Severusovi, Tomovi a s mírnou nechutí i Albusovi.
S lehkým srdcem sem ignorovala hodiny ženoucí se kupředu jako stádo kentaurů a nebyl v pekle žádný způsob jak bych třeba mohla mysletnna vánoce :-) ne opravdu ne, já měla přece plnou hlavu něčeho úplně jiného...Ale předpokládám, že už jsi na to přišla sama :-)

Pokud jsi dočetla až sem, máš mou neskonalou úctu, že jsi se se vší příčetností dokázala prodrat zkrz můj záchvat vůči nespravedlnost a s pokorou přijímané nevyhnutelnosti toho všeho.

Proto právě teď a tady končím s přáním krásných svátků a vírou v lepší nás...

Merlin s námi se všemi...

Mám se stydět? Nečekaně jsem se v tomhle komentáři opravdu vyřádila, tudíž potřebuju ještě další část... Snad bude už poslední..:-)

...Kdo dostatečně šílený, bez pudu sebezáchovy, ale s pravdou a tím nejčistším úmyslem na dně srdce by se odvážil Toma milovat? Dala bych bez mrknutí oka veškeré bohatství světa...jen kdyby se tam....Ano, právě teď, ve chvílí kdy stojíš tváří v tvář ledové jistotě, kdy šílenství a bezohlednost s krutým úšklebkem svým pevným a rádoby vznešeným krokem míří tvrdit svůj nárok nad lidmi jež je tak nechutně snadné manipulovat.
Kdyby se tam.. v tu chvíli našel někdo, kdokoli...připravený věnovat, nezištně, Tomovi dar, dar ze všech darů ten nejcennější, penězi neocenitelný, fyzicky nehmotný a přesto tak, můj Merline tak moc skutečný, skutečnější než cokoli jsi kdy věřil, přesto nebo možná proto leckdy zcela opomíjený...
.
Přeji si najít toho, kdo má v očích osudovost okamžiku, bez váhání pokorně však neponížen, s jistotou nevyhnutelnosti vepsanou v tváři, jenž by jasným a stabilním hlasem dokázal deklarovat svou lásku, ochotu odhalit duši, vděčně darovat srdce, s díky sdílet magii, bez známky strachu narovnat záda a vydat sám sebe zcela nezištně a úplně..
Někdo takový by byl pro Toma požehnáním i prokletím, jako závan čerstvého vzduchu v příliš dusném podkroví. Vidím ho před sebou, jako by byl skutečný, nevyřčené sliby zářící v očích, každičký pohyb těla zpívá o touze a rozkoši, ruce mírně od těla s dlaněmi vzhůru svádí k obětí a jsou to příliš vážné a lehce sevřené rty co prozradí skutečnou podstatu:"Dám Ti všechno co mám a vděčně příjmu cokoli co budeš ochotný mi věnovat. Chceš mě? Chci Tě!"

Přesto tam nikdo takový není..Opět je to jen strach a ta nejpodivnejší z lidských vlastností, co ovládá tohle monstrózní kolo příčiny a následků...

Vlastně si to nikdo z nich nezasloužil, všichni! Bez výjimky byli vedeni mistrem loutkářem... Ten v nich postupně rozezněl všechny struny a pak sledoval z povzdálí, pobavený pohled jasně v očích, ten nesourodý, bolestně disharmonický a zoufalstvím prosakující koncert pro příliš mnoho hráčů...někdy až neskutečné, tu komicky absurdní a jindy na hraně šílenství...Tak se mu jevili jejich pokusy o ovládnutí vlastního života. Že s bavil bylo nepopiratelné, mě už to tak vtipné nepřipadá...
A pokud se někomu z nich podařilo dostat svůj život svou cestou, tak jen proto, že milostivě povolil pár okamžiků štěstí jen proto aby o chvíli později nechal naivku tvrdě a bolestivě zaplatit štěstí jež žilo jepičím životem..

Osude, pověz mi, čím jsem se kdy proti Tobě prohřešil?

Spravedlivě dělíš lidem karty života... Říká se...
Spravedlnost je pouhou hračkou v rukách tyranů..
Proč stojí, hluchá,slepá a němá, když nevinný klesá pod tíhou bezpráví?? Vážně ještě věříš na pohádky?

A tady já, bezmyšlenkovitě, naivně, ale rozhodně kývnu:"Ano, věřím! Jen obsazení se změnilo"

Takže budeme hrát dál, zprvu pomalu s jinými kartami, v nejistých rukou nové zbraně, kdo je spojenec? a který z nich mě zradí? Nová spojenectví, nové naděje, první zklamání, pomalu se sbírám z bláta u cesty, malý úsměv, nevadí, to nic, můžu upadnout, tak se přeci děti učí chodit, důležité na tom je to, že vždycky dokážu vstát! Jsem tu, dívej se, a jsem víc než ochotný, hrát tu Tvou malou hru o svůj vlastní život! Ale teď mě pozorně poslouchej a nikdy na to nezapomeň! Na konci téhle malé, velké rošády se hodlám zatraceně pevně ujistit, že nakonec to budu já kdo Vyhraje! A pak? Pak si vezmu svůj život zpátky.

...Hopla trošku překvapení, musím dělit komentář...

Přiznávám, trpím jako pes, když sleduju Severusovu rozpolcenost... Nerozhodnost... Nejistotu.. Ach jak ráda bych mu řekla "Zůstaň, ty hloupý" , ale s čistým svědomím nemůžu.... Protože vím, vím co bych tím způsobila Harrymu... přesto, že by nevěděl a nikdy, ani náznakem neměl šanci zjistit o co vlastně jsem ho to připravila... věřím, musela bych se do pekla propadnout za tak neslýchaný hřích...:-)

Momentálně vidím Severuse jako maličko zoufalého a nejistého ( přesto, že on by tuhle absolutně nereálnou skutečnost nepřipustil náznakem byť ani v myšlenkách)...Jak se podvědomě natahuje k jakémukoli, i sebemenšímu, náznaku tepla mířícímu jeho směrem, jak z hlouby svého srdce touží tak moc někomu, někam patřit, že je vědomě slepý ke všemu ostatnímu. Nemůžeš přece udělat šťastným někoho jiného, když v pekle není žádná šance být šťastný sám... Nejpodivnejší ze všech divných lidských vlastností je zarputilá snaha odmítat co nám tak ochotně nabízejí a o to víc bezmocně toužit po něčem nedostupném, zakázaném, nemožném....Libujeme si v pocitech zoufalství a sebelítosti?? Člověk je velmi podivné plemeno...;-) a to nás prý naše inteligence odlišuje od zvířat. Pak tedy Merlin nám pomáhej..

Žlutoočka se mu, občas trošku drsně, snaží otevřít oči a pohlédnout na pravdu jako na čerstvé napadaný sníh, ale mě se přesto v koutku mysli, trošku nesměle, ale s hlasem jasným jako sluneční paprsek ozývá otázka: " Opravdu je zrovna tohle pro Severuse to nejlepší? Vážně? Jakým záchvatem nepříčetnosti musel projít, pokud byl schopný si vybrat Albuse nad Tomem? " Možná je to tím, že vím, jak trpké a bolestně skutečné pro něj bude, dívat se den co den, opakující se se železnou pravidelností, bez špetky naděje změnit rozhodnutí, na muže, pro kterého válka, ta zatracená, ve všech pádech skloňovaná, nehmotná, neživá, zatracená i vzýváná,ve všech směrech nedokonalá, pouhé slovo. Bohužel, je to taky slovo jež svou silou promění skomírající a ubohý věchýtek trávy v nádhernou, stabilní, mocnou hranici zářící do temné noci jako pobřežní maják.Nijak daleko od dokonalosti. Ano, tak tohle slovo bylo víc než on. A pokud, snad někdy by položil život za život ředitelův, udělá ti ochotně a rád. Dochází Ti můj milý příteli, že by to byla oběť na oltář války? Proč jen se ta malá, hloupá, nanicovatá Ona, plete kamkoli ji napadne? Má málo věrných s nimiž denně uléhá? A přesto zůstává...., hrdý, vznešený, na pohled chladný a nedotknutelný, schovaný za pečlivě vytvořenou maskou, utopený ve svém moři rtuti, přijímá vše co může dostat a dává vše co má. Buďme k sobě teď upřímní...To není zrovna jeden z těch férových obchodů a nic si Severus nezaslouží míň než paběrkovat a sbírat drobečky náklonnosti. Nebojuje...ne nějak moc, on to už totiž ví, to co ostatní zatím jen tuší.... Nikdo nemůže dát víc než má...A tak mlčenlivý s tichým svědectvím v očích kráčí dál... Blíž... Vztříc své smrti. Pamatuji si jak se sám sebe jednou ptal, jak velký trest by musel snést za jeden jediný šťastný den, když jen pouhé okamžiky ho stály tolik. Myslím, přesto jak moc si to nepřejeme slyšet, našli jsme svou hořkou odpověď i na tuhle nikdy nevyslovenou otázku.

Vlastně si v tomhle okamžiku nejsem úplně jistá koho toužím ochránit a zachránit víc. Toma? Ztratil tolik, získal mnoho... myslíš, že si je vědom ceny za tohle všechno? Nebo Čím dražší srdci je získané, tím cena bývá vyšší. Přála bych si... tak moc bych si přála, aby i Tom měl svou útěchu, svou možnost uniknout, odvahu a víru ve vrtkavé štěstí, že směnit svou nadvládu a sílu za bláznivou a ach ta sladkou lásku, je ten úplně nejlepší nápad. Je to strach co nás nutí vyhýbat se neznámému?

Alice, navždy nezapomenutelná a to i v dávno zapomenutém čase, ráda bych, s Tvým laskavým svolením, svých prvních pár řádků věnovala přímo a pouze Tobě. Přeji Ti krásný a klidný začátek těchto svátků, ať Tě duch a kouzlo Vánočních dnů provází zkrz lásku a mír vztříc novému roku.
Věřím a zároveň doufám, že i pro Tebe bude jedním z těch magických, jež oděn v jiskřivý šat divokého štěstí, bezmezné lásky a neutuchajícího smíchu zanechá nesmazatelnou, na věky patrnou stopu v srdci i duši, podobnou té co zůstala po těch co už prošli. Každičký, byť nepatrný okamžik, který s láskou, ochotou a vírou v nemožné, věnujeme sami sobě nebo všem kdo potřebují a nepožadují, je sám o sobě jako ještě nikdy nespatřené kouzlo, neopakovatelné ve svém prvenství, čisté jako křišťál vybroušen k dokonalosti a jedinečné jako Ty sama. Proto Ti z celého srdce upřímně přeji, aby jsi všechny své velké a stejně tak i ty malé a běžně přehlédnuté okamžiky, mohla pevně uchopit, nechat srdce nahlédnout a pak je bezpečně uložit hluboko, hluboko do duše, protože každičký z nich stejně jako Ty, je neopakovatelný, nenahraditelný, je skutečným obrazem Tebe se silou stvořit Patrona. Je Tvůj vlastní, zrozen z tvého přání, tvořen hlubokou a upřímnou touhou pomoci a formován z tvé, již ze své podstaty, bezpodmínečné lásky. Žádný další už nikdy nebude stejný, v tom spočívá jejich kouzlo. Proto vděčně a s láskou opatruj tyhle okamžiky, protože všichni z nich budou jednou mlčenlivými a zároveň všeříkajícími svědky toho, že jsi svůj život neprožila zbytečně. Nechť Merlin je trpělivý školitel, nemilosrdný strážce a ochránce, ale hlavně upřímný a věrný přítel na každé z Tvých cest. Slyším jak zpívá, jásavě chvátá a z netušených hlubin Tvé hrudi temně vyzvání odvážné srdce, tak velké, až se zdá se již nevejde do hrudí, tak pro něj, pro něj a pro všechny z vás jste nepřestali doufat .... jen vám a podivnému smutku co zůstal stočen v koutcích rtů.... Přeji Ti ničím nepodmíněnou, nikdy nezlomenou, nikým nezkroucenou, ochotně laskavou, vždy upřímnou ve své velikosti, že i kdyby byla zničující, bolestná a odmítaná, nezapomeň, že je to stále ta samá pravda - vždy věrná, má navěky milovaná, zdaleka obdivovaná, neústupná, tvrdohlavá, krutá ve svých požadavcích, velkorysá v odměnách... a právě tuhle, tu jedinou opravdovou, skutečnou, obnaženou a tak moc nádhernou lásku celého světa já přeji Ti na Tvé straně Alice..

S přáním pevně stanoveným a poslaným na křídlech vážek k Tobě, mohu svou pozornost obrátit k Severusovi. Přesto, že jsi ohlašovala kapitolu jako nejkratší, mohu blahosklonně a s čistým svědomím prohlásit, že její obsah zcela a hrdě vykompenzoval předem avizovanou délku...:-)

Úplně první a přetrvávající pocit po dočtení kapitoly shledávám pro mě za natolik důležitý, že cítím potřebu jej s vámi sdílet.
Takže zde je :
"Jsi prostě úžasná! Dokonalá! Neskutečně opravdová! Jako elektrizující dotek všeprostupující skutečnosti v našem jinak nedůležitém, bezbarvém, bezcitném a tak neskutečném světě, v němž stovky lidí mlčky vypráví o tom skutečném doteku Opravdova " :-): děkuji, že jsem to směla prožít s tebou.
A věřím, že tu nejsem jediná, co si to myslí.;-)

A stejně tak navždy milovaný i věčně proklínaný Severus, můj vždy ach tak drahý a všemi zatracený Tom, něžná i krutá, Žlutoočka...každý pátek večer se přistihnu, že trpím otřesným a neomluvitelným nedostatkem mé slovní zásoby... většinou zběsile chvátám a mezi nepochopitelným chaozem mé, u Merlina vlastní mysli, objevím maličký poklad v podobě smysluplných slov.... U Merlina, kdyby jen slov... Začínám občas pochybovat o vlastní příčetnosti, nu což... mohu se jen podezřívat, že mám slabost pro "bad boy".... Ovšem slovo "slabost' vnímej pouze jako velmi, velmi střízlivý pokus pro srovnání :-)
já mám vážně, ale vážně ráda 'špatný kluky"..Ale no tak.. prosím... Nekoukat na mě jako, že bych sem snad nepatřila...:-)
Hmm uvěříš mi, když řeknu, že bych se Severusem Toma za Albuse nikdy nevyměnila? ;-)

Nejdříve bych se chtěla omluvit, že jsem nekomentovala předchozí kapitoly, i když jsem je četla hned, jak jsem se v pátek ráno vzbudila. Jenže jsem nikdy nenašla vhodná slova, abych správně vyjádřila tu smršť pocitů a myšlenek. Omlouvám se.
Mám moc ráda rozhovory Žlutoočky se Severusem, jsou tak uklidňující, i když zrovna mluví o vážném tématu. Není zvláštní, že mi to přijde uklidňující?
Také mám ráda rozhovory Toma se Severusem, vlastně Tomovy a Severusovy kapitoly jsou pro mě mnohem lepší, než ty Harryho. Jeho jsem si nikdy nedokázala plně oblíbit.
Jen si tak říkám, co se Tomovi stalo. Vzali mu jeho divnovílu? Ale to se určitě dozvíme v Tomově příběhu, až přijde čas.
Severus je opravdu úžasný člověk. Škoda, že on sám si to nemyslí. Pamatuje si Žlutoočku. Bude si i dál pamatovat vše, co mu řekla? Protože ona ho varovala o jeho smrti.

Krásné svátky, Alice :)