Ahojky, Sal! :-)
Zamilovaná?! To je báječné! Mám z tebe radost, Sal :-)
Jistě, určitě to nebude procházku růžovým sadem, rozhodně ne bez občasného blízkého setkání s trnem, ale to k lásce patří :-) Na FB působíš teď opět smutně, tak jen doufám, že to jsou "klasické" vlny na začátku vztahu - a třeba zatím ještě jednostranného - ale zkus si ty emoce vychutnat a v žádném případě neházej flintu do žita, když to nepůjde hladce :-) Hodně štěstí, Sal, držím obě pěsti!!! :-)

Ahojky, má milá Liso! <3
Děkuju :-D Je ohromně příjemné takhle (děsně nenápadně :-D ) odkazovat ke Klíči, no jasně, hnusnej a slizkej :-D To už tomu chudákovi neodpářu; a přitom je Igor tak elegantní chlapík! :-D Jsem moc ráda, že tě tahle připomínka potěšila ;-)
Onu chybějící ingredienci na očistu hůlek znám už z psaní Klíče. Váhala jsem, ale nakonec se rozhodla ji ani zde nevyjádřit, není pro děj důležitá. A ne, Žlutoočka je v tom tentokrát fakt nevinně :-D Pokud tě opravdu můj nápad, co by dokázalo vyvážit temnotu Avady, zajímá, můžu odpovědět v mailu nebo na FB, soukromě :-) Popravdě nemám v sobě úplně jasno, proč se mi to nechce psát veřejně. Ale je to tak :-)
Ohledně Chroptící chýše - pokud to snad v kánonu je řečeno, dávno jsem to zapomněla a znovu ho číst nedokážu, na netu jsem to nedohledala, takže nevím, ve kterém ročníku přesně tak geniálně Sirius s Jamesem poslali Severuse k Remusovi během úplňku, tipuji v jeho čtvrtém až pátém, maximálně šestém ročníku (spíš ty dřívější, jelikož z toho měl Severus doživotní hrůzu z vlkodlaků, ty se vytváří "snadněji" v raném dospívání, navíc kdyby tou dobou již navštěvoval setkání Smrtijedů, byly by Severusovy reakce asi trochu jiné, od začátku se jistě ušil černá kouzla a v té době v něm už bylo příliš mnoho hněvu)... ehm, stručně řečeno, já nevím, kdy se potkali se Žlutoočkou poprvé :-D Dejme tomu v pátém ( u mě tedy v patnácti letech), v sedmnácti byl už právoplatným Smrtijedem se Znamením, hned po škole přešel do sídla, k druhému setkání mohlo tedy dojít tak o dva roky později (u Elspeth, na které si nevzpomíná), ke třetímu za necelý rok, nyní jsme opět zhruba o dva roky dál (1979, podzim), jelikož první věštba (léto 1980) dosud nezazněla. Obávám se, že zde jsem narušila posloupnost Princova příběhu z Klíče, ale událost s whisky musela proběhnout na podzim :-) Prosím o shovívavost a dosaďte si za ono Tomovo závěrečné "zítra" nikoliv konkrétní zítřek, ale blízkou budoucnost :-)
Ano, ano, jsem si poměrně dost jistá, že ty víš, koho/co má Žlutoočka na mysli ;-) :-D Jen ještě nevíš, jak to vlastně myslí ;-)
Tleskám, Liso! Tvé teorie jsou skvělé a já se musím plácat přes prsty, abych na ně neodpověděla! :-D Merline a tolik se mi chce! :-D Ne, Alice, to zvládneš, jsi zmijozel, kázeň a disciplína... Dobrý. Už jsem v pohodě.
:-D
Co je za den? Je prostě jen jeden prostý, podzimní den, jako každý rok, datum neuvedeno... Hm. No jo, ale asi bude něčím zvláštní... :-D Promiň :-D Ne, máš pravdu, na tohle neodpovím, ale časem (to znamená za hodně dlouho :-D) se to dozvíte. Už si nejspíš ani nebudete pamatovat tuhle kapitolu ;-)
Šel za Albusem :-) Říkala jsem si, že nic nemůže vyjádřit Tomův vztah k Severusovi lépe a beze slov, než právě tohle. A fakt, že svým vzkazem přenechal zásluhu za Severusovu záchranu právě Albusovi. Mohl říct, že získal slzy od Elspeth. Tím jsem se zase pokusila znázornit Tomův vnitřní konflikt - sice šel kvůli Severusovi prosit o pomoc nepřítele, ale hned toho využil, aby od sebe Severuse odstrčil, "vidíš, Albus tě stále vyhlíží, tak zmizni" (stručně, hrubě řečeno). Jako by ho sám postrkoval ke zradě, aby mohl Severuse "konečně" přestat mít rád. Jop, proč by to mělo být jednoduché, když Alice zvládne vše kapitálně zkomplikovat?! :-D
Ano (sláva, můžu odpovědět... úleva... :-D) zelené oči skutečně patřily Harrymu <3 Ty mu Žlutoočka darovala, ačkoliv nemohl tušit, jak nesmírnou hodnotu pro něj jednou budou mít.
Děkuji za Poppy <3 Ona nemohla reagovat jinak, ne "má" Poppy. Ale ani Albus, ačkoliv mu do misky přidávám mnoho černých puntíků, Severuse by ani v době, kdy se jím cítí zrazený, nenechal bez pomoci. Jenže před svědky to udělat nemohl jinak než tajně. Obhajoba, že slzy byly pro Severuse, by mu taky moc nepomohla a volba zachránit několik málo nevinných za cenu možného ukončení války by byla jednoznačně tvrdě odsouzená. Navíc, jak Tom už minule Severusovi řekl, jejich vzájemný vztah (Albus/Tom) je "tak nějak černobílý" :-)

Poprvé jsem musela dělit svou odpověď!!! OK, asi jsem se nějak rozpovídala... :-D
OK, pokračování:
V každé linii jsem si přála mít nějakou dvojici právě k takovým rozhovorům, snad humorným, na odlehčení, Harry má Draca, Fay Ohnivou, Severus dostal Žlutoočku (je to klikař, co dodat :-D)
Ano, snaží se ho popostrčit k Albusovi. Teprve se učí rozumět lidským emocím (ačkoliv ušla pořádně velký kus - proč a jak nepovím :-P), rozumět Severusovi, takže třebaže zná proud (budoucnost), vnímá Severusovu silnou vazbu k Tomovi a snaží se ji narušit. Moc spěchá. Ne proto, že by chtěla proud změnit a urychlit, to nehodlá riskovat, ale protože nemůže chápat, na základě čeho docházíme k radikálním rozhodnutím. Není to jen strach z bolesti, na co si nevzpomíná :-)
Hm... a myslím, že tohle můžu říct také. Ano, Tom měl na mysli Fay, ji mu Severus připomíná. I vzhledem (v mužském pojetí a bez jakéhokoliv náznaku erotiky, třebaže píšu slash, odmítám párovat všechno, co kolem sebe proběhne :-D ), ale především svou současnou oddaností a láskou, která nepotřebuje být opětovaná. :-)
Moc a moc ti děkuji, Liso! <3 Děkuj, že se mnou můžeš sdílet lásku ke Stopám. Moc to pro mě znamená. Děkuji <3
Budu se na tebe opět těšit! (Klidně vezmi i Fantomase :-D )

Zuzi :-)
Rozumím ti, vážně. Tím se všechno dost komplikuje. Jenže když si vezmu kanonického Severuse, celý jeho život a převážu to jeho "Always", vychází mi, že ač působil chladně, tvrdě, čistě racionálně, jeho hnací motor byla vždycky láska. A věrnost. Kdyby neměl Toma rád, upřímně rád, neumím si představit, že by byl nějakých pět šest let věrným Smrtijedem (přidal se cca 1974-1975 ještě za studia, první Sybilina věštba zazněla 1980, a až později Severus zjišťuje, že se může jednat o Lily) a teprve kvůli něčemu tak drastickému, jako byl strach o život Lily, ho přimělo Toma zradit a změnit strany. Prostě neumím. Že by se nechal omámit ve své zranitelné době dspívání, jistě, ale aby zůstal oddaný tak dlouho jen kvůli lehce privilegovanému postavení a nějaké prestiži? To pro něj muselo mít váhu, když jako dítě a student byl odmítaný, vysmívaný, určitě, přesto ne váhu vraždění, v Severusovi predátora necítím. Jen "lovce z nutnosti", pro přežití. A "válka čisté krve" nebyla jeho válka, nebyl čistokrevný. Nebyl ani zbabělec, aby si říkal, že dokud bude vraždit s ostatními, sám je v bezpečí (navíc nebyl, stal se terčem pro druhou stranu). Takže shrnuto - musel mít důvod v sobě a tím v jeho případě vidím jako jediný dost silný nějakou osobní hlubokou vazbu. K Tomovi, komu jinému. :-) A k tomu zpětně potřeboval něco, co tu vazbu upevňovalo, podporovalo. Tomův otcovsko-mentorský přístup mi na všechny tyhle otazníky dává krásně jasnou odpověď. Mně, ostatním nemusí :-)
Žlutoočka to konit musí jednoznačně, hraje si s něčím, co nechápe :-D A jak příště Severus poznamená, ona se objevuje jen když se na něj chystá něco zábavného :-D Proč by se měla objevovat jindy? ;-) Třeba najde důvod... :-)
Elspeth není Fay. Tahle kapitola se odehrává sedm až devět let po Tomově linii s Fay, Severus u ní už předminule nakupoval a tam je popsaná jako ohromná, starší čarodějka :-) Fay je štíhlounká mudla :-) Navíc Elspeth je moje postava, ne kanonická. V Tomově linii se také párkrát objeví, setká se s Fay, takže bude zjevné, že do Elspeth se Fay nezmění, proto to prozrazuju :-) Je Tomovou přítelkyní. Ale o tom blíž až v Tomově sekvenci :-) Jsem ráda, že i v tak malém prostoru, který jsem jí tu dala, jsi vycítila, že je mezi nimi nějaké hlubší pouto, kladné. Díky :-)
A děkuji, Zuzi, že vidíš a líbí se ti tohle mé naznačování <3 Snažím se. A budu dál. Což tě pravděpodobně neuklidnilo :-D
Ano, Zuzi, ujišťuji tě, že Severusovi neublížím. (Hm, postřehla jsi, že jsem ho nechala na začátku první kapitoly zemřít, od té doby ho skoro sežral vlkodlak, zabili bystrozoři, palatini, otrávila jsem ho...? Ale jinak mu neublížím, přísahám! :-D)
Harry i Severus jsou zatím každý ve svém pekle, než je strčím do stejného kotle ;-) (teď by nějak už mělo běžet prohlášení, že během natáčení nebylo ublíženo žádnému zvířeti.... :-D)
Děkuji ti, Zuzi! Krásný zbytek neděle a příjemný týden :-)

Moc ti děkuji, Zuzi, jsi hodná <3 Přesto to neznamená, že mám pravdu, je to jen jeden z mnoha úhlů pohledu :-)
Vidíš, tohle byl můj důvod, proč jsem jméno "Voldemort" kompletně vypustila, i ze Severusovy linie. Buď je Pánem z pohledu Severuse, nebo Tomem při pohledu jeho očima. Protože Voldemort už je spojený se vším zvěrstvem, které spáchal /spáchá. Přála jsem si dát mu šanci na "nový start" a k tomu je změna jména hodně šikovná :-)
Říká se, že každý je hrdinou ve svém příběhu. Je v tom hodně pravdy, myslím. Skutečné pravdy. Nu, z Toma se hrdina nestane, nemůže, ale jako jsme mohli milovat a vážit si nesmírného zázraku, kterým byl smích našeho věčně zachmuřeného či ironického profesora lektvarů, m ůžeme si stejně vyhćhutnat zázrak, kdy je Pán všeho zla upřímně laskavý. Na chviličku. Nechci tvrdit, že je cennější než všechny láskyplné Molly Weasleyové, ale bez těchto mimořádných úsměvů z míst, kde bychom je nečekali, by svět nemohl být úplný :-) Myslím... :-)
Proces, kdy se bude Severus své náklonnosti k Tomovi vzdalovat, sledovat jak v něm odumírá, bude ještě dlouhý, má na něj několik let. Ale tam před Londýnem, v Klíči, to už nebyl Tom a Severus to věděl. A třebaže se k téhle části ve Stopách nedostaneme, ve své hlavě si říkám, že v něm přesto poslední slaboučká jiskřička ještě zbyla a díky ní se s jeho zabitím smířil (pokud na tenhle pocit v bolesti nad ztrátou Harryho měl vůbec prostor), protože daroval tomu, koho kdysi dávno ctil a miloval, to jediné dobré, co mu ještě mohl dát. Mír ve smrti. V Tomově linii si naznačíme, jaké to bude žít s duší roztříštěnou do všech sedmi viteálů.
:-D Máš pravdu, Zuzi, nejenže už v Klíči jsem je protáhla "klíčovou dírkou" (tomu přirovnání se nedalo odolat :-D ), dopřála jsem jim jen chviličku klidu a opět je vrhla do propasti. Tak si říkám, že největší padouch příběhu není Voldemort, ale já :-D
Jinak máš pochopitelně pravdu, psychické utrpení je horší než fyzické. Třebaže jsem lehce ovlivněná tím, že žít se soustavnou fyzickou bolestí také není k žití. No, a když má člověk štěstí, proč si nedopřát obojí najednou, že? :-D
:-D Je mi líto, musíš do fronty, Zuzi :-D Těch varování, že budu vyhledána, pokud to nenapravím, jsem už obdržela mnoho :-D V dobrém, samozřejmě. (ačkoliv někteří to možná mysleli vážně, teď nevím... :-D )
Jé!!!! Další nadšenec do lektvarů!!! <3 Nádhera... Bavíš se tím s kamarádkou? To je skvělé! Pravda, dají se najít vážně skvosty, mám několik oblíbených stránek, kde jsou i jejich lidové názvy, s těmi si hodně hraju (Elspeth je prodává, takže bude perfektní sparing partner pro Toma)
A ano, opravdu se snažím, čistě pro svou radost, hledat takové ingredience, které skutečně mají (či by s velkou pravděpodobností mít mohly) vlastnosti potřebné do daného lektvaru. Blbinka, nad kterou strávím několik dní v herbářích a "bestiářích", která zazní v jediné větě a 99,99% čtenářů ji jen přelétne (což je zcela v pořádku!) :-D Používáš mučenkový oční krém? A fakt funguje? :-)
Páni, držím palečky s přezimováním rostliny! U mě bohužel podléhá veškerá zeleň útokům mých chlupatých monster, už jsem rezignovala :-)
Díky, Zuzi! <3

:-D Slovíčkaří, ano :-D Protože jí naprosto uniká, v jak stresující situaci Severus je. Ne že by nerozuměla, co se děje, jde mu o život, ztrátu důvěry, pro něj zdrcující osobní selhání vůči někomu, koho zoufale zklamat nechce; jenže tohle vše jí přijde buď nesrozumitelné nebo triviální :-)
Ale tady si dovolím nesouhlasit - právě kvůli té poslední větě, že by mu snad poté Albus odpustil. S vědomím tak svůdné, vroucí naděje se přesto rozhodl ani nepokusit se Toma zabít. Myslím, že to není okamžik zrady, ale naopak té největší věrnosti. Severus se vzdal i téhle jediné šance, byť byla mlhavá (a my víme, že nereálná). Být věrný, když nás to nic nestojí a těžíme z toho, je snadné. Ale zůstat věrný tehdy, kdy musíme obětovat něco velmi cenného, to už je skutečná věrnost :-)
A opět děkuji <3 Ano, přesně; tady jsem si dovolila úsek psát právě s vědomím, že my budoucnost známe :-)
Fanny, díky díky díky! Díky za Toma <3 Tolik ti děkuji, že tohle vše můžeš a umíš vidět <3 Divadlo to sice je, pod taktovkou Žlutoočky, aby napravila svou-Severusovu chybu, ale chování a volby Toma i Severuse jsou upřímné. Žlutoočka to myslela dobře, chtěla Severuse popostrčit k Albusovi, když už se ta šance vyskytla (a přitom se tolik snaží, aby děj neměnila a plynul stejný :-D), výsledek je opačný. Nemá hrát hry, když nechápe pravidla :-)
Hm, Severusův největší strach... a to Lily ještě žije... Někdy jako by vážně Osud naslouchal a naše největší obavy naplňuje. Máš pravdu, neopouští; samotu to opravdu nezmenší, ale je v tom trochu rozdíl :-)
Albusovo rozhodnutí. K tomu ti mohu říct jen - děkuji ti <3
Severusova "neobliba dětí" - máš pravdu v tom, že dětství s Lily je pro Severuse to nejkrásnější, co v sobě chová. A jak velmi si ho cení. Zároveň s tou svou sebeironií, výsměchem k vlastní pošetilosti, v tomhle období temna a zmatků a vědomím všech dosavadních ztrát, vysmívá se své vlastní tehdejší, dětské naivitě. A to ještě netuší, jak moc bude hůř...
Opět Žlutoočka :-) S pětkovými kapitolami ti to bude malinko jasnější. Anebo možná ne :-D

"Od Albuse pro tebe" :-) Svým způsobem celá kapitola byla především pro tuhle jednu větu :-) Děkuji ti, že zjevně chápeš, co všechno v ní je <3

:-D Přesně, tohle tím myslela a my víme :-)
Asi na tom nezáleží, v jakém stádiu pochopení "síly přijetí" Severus je, nejspíš tam už něco bylo z minulých Tomových projevů, nyní to byl opravdu zásadní čin. Ale není poslední. Myslím, že budete hodně překvapení :-) Aspoň doufám, že se mi to podaří :-D
S tou zradou, ona asi je oboustranná, víme, co se odehrálo (odehraje) v Princově příběhu. Oboustranná zrada ale opět nabízí možnosti :-)

A závěr... <3
Nesmírně se ti skláním a děkuji, Fanny, opravdu, tohle bylo úžasné a jsem tvůj ohromný dlužník. Tolik jsi mě potěšila, že to prožíváš naplno se mnou a do takových detailů, s tak fantastickou pozorností... Jsi báječná. Děkuji! <3

Dovolím si nesouhlasit, opět - promiň! :-D - Lamie v Klíči lidem nerozuměla ani v nejmenším, ani se zrovna neobtěžovala používat lidskou řeč.
A na druhou stranu souhlasím já s tvým, že úplně čisté "ne" to u Severuse také nebylo :-)
(začínám si připadat jako v pohádce o Pyšné princezně, odvolávám, co jsem odvolal... :-D )
Kdyby nám rozuměla, mohla by změnit svět na opravdové pódium a z "nás" (našich chlapců, samozřejmě) udělat pouhé loutky; takhle díky jejím zmatkům a chybám rostou sami a učí se chápat sami sebe :-)
To s osudem... spíš jen mé soukromé povzdechnutí. Nějak se mi daří přivolávat všechno, čeho se nejvíc bojím, abych si ověřila, že jsem vážně měla důvod se bát :-D
Postřehla jsi správně množné číslo, opravdu "pětkové kapitoly", množné číslo ;-) Ne všechny linie, jen dvě, v té třetí si na odhalení počkáme až do závěru - tam není tím podstatným, takže to ničemu nevadí. Tedy... je podstatným a proklatě hodně :-D Ale až do konce sekvence to nebude hrát roli.
Jsem tak MOC vděčná, jak jste úžasní... Věř mi, Fanny, já jsem ten, kdo děkuje a má k tomu důvod; k čemu být vypravěčem, když naslouchají jen mé čtyři stěny? Děkuji ti <3

Ahojky, Fanny! :-)
Úžasné!! Teď jsi mě ohromně potěšila, děkuju :-) Jako mě v Klíči nesmírně bavilo vymýšlet kouzla, ve Stopách jsem propadla vášni pro lektvary (jistě, byly i v Klíči, ale...) Takže už kvůli tobě se moc těším, až začneme vařit s Tomem ;-) Má pro nás přichystané dva velmi zajímavé, které společně uvaříme, a mnoho jiných, které bude on či jiní používat. Se Severusem si "jen" odučíme jednu hodinu lektvarů. A s Dracem vlastně také jeden speciální uvaříme... :-) Snad se ti budou líbit :-)
Tenhle konkrétní, který Severus vymýšlel v kapitolce, později v Klíči použije na svou hůlku, zatímco Harry na něj bude čekat na gauči v jejich společných komnatách :-) A třebaže onu chybějící ingredienci v hlavě mám, řekla jsem si, že ji nezveřejním, ať si tam každý dosadí, co chce, pro děj to není podstatné.
S tím tajemstvím před Pánem - myslím, že jsi to vystihla báječně, děkuju <3 Ta největší pravda i největší lež zároveň. A tím nemyslíme tajemství s medovýma očima ;-) Z Klíče víme, že Tom o jeho lásce k Albusovi věděl, zde Severus tuší, že tomu tak je (a děsí se toho), ale především se toho děsí sám. Jak řekl Žlutoočce minule, doufal, že tu volbu bude muset podstoupit jen jednou; a nyní zjišťuje, že se k ní vlastně neustále vrací a znovu a znovu v sobě volí mezi Tomem a Albusem, černou a bílou magií, jednou a druhou stranou barikády. Koho by vlastní nejistota, zda zvolil správně, neděsila? Sama si myslím, že víc lže, snaží se přesvědčit sám sebe než Toma :-)
Tak na tuhle otázku kolem Žlutoočky se dozvíš odpověď v příští Severusově kapitolce. Tam se mu představí v celé své kráse :-) A s tím jedna informace, která už byla několikrát nastíněna, ale nikdy neřečena přímo; myslím, že pak ti bude vše dávat větší smysl :-)
Jsem fascinovaná, Fanny! Jak dokážeš vidět a postřehnout i takové věci. Děkuji <3 Nečekala jsem, že by tomu někdo věnoval pozornost... :-) Severusův způsob uvažování, ano :-) S tím, jak dokázal špehovat, pohybovat se na obou stranách věrohodně, musel mít nesmírně vyvinutou schopnost sebekontroly, disciplíny, tvrdosti až bezohlednosti k sobě. A k tomu musel mít už nějaké predispozice z mládí, dospívání. Když hledíme chybu, je potřeba někde začít a nejlogičtější i nejsnadnější je u sebe. Máš pravdu, je celkem zničující žít v takových pochybnostech, na druhou stranu jen sebe máš šanci opravdu poznat a jen sebe máš možnost změnit :-)
Tak na vysvětlení téhle Žlutooččiny (děsné slovo :-D) věty si ještě nějaký čas počkáme; proč je jí Tom blízký a čemu napomůže vzniknout :-) Mohla bych trochu napovědět, že to víte :-) Ale víc nepovím, takže jsem to nejspíš jen zamotala ještě nesrozumitelněji :-D
Tomova myšlenka z minula, že Severus ho jednou zradí, měla dva důvody. Jeden velmi váhavý a nejistý, který se dozvíte až v poslední Tomově kapitole, a pak druhý, vyplývající z životních zkušeností. To není spoiler, jde o myšlenku či pravidlo z Umění války od mistra Suna, které Tom studoval. (a já si ho kvůli němu celé přečetla :-D Ne, nebylo to lehké čtení)
Děkuji <3 Jsem moc ráda, že se ti myšlenka o přijetí sebe líbí. Jedna z věcí, ve kterou opravdu věřím; poznat sám sebe a přijmout se takového musí dát každému nesmírnou sílu. Také ten proces není vůbec snadný a popravdě, ještě jsem v reálu nepotkala člověka, který by toho stavu dosáhl (ale já jich zase moc nepotkávám, takže to není směrodatné :-D) V Tomově linii se k tomu teprve Tom blíží, už zná sám sebe (víceméně, ne kompletně), ale ještě si přeje najít kompromis, brzdí svou šelmu. A Severus se to nyní začíná učit, aby později mohl být Harrymu oporou a předat tuto moudrost dál :-) Moc ti děkuji, Fanny, že tohle vše můžeš vidět!

Pravdivá slova, Harry (rozhodně ve Stopách) lektvary miluje pouze skrz a pro Severuse, Draco zatím nedosáhl míry té vášně jako Severus... Tom nám to vše vynahradí, vařit s ním, hlavně o tom hovořit a přemýšlet, byl pro mě skutečný zážitek <3
Opravdu se nijak netrap tím, jestli náznakům Žlutoočky zatím nerozumíš. Jistě věci by mohly být nějak zřejmé pro ty, co tuší / vědí, kým ona je, ale její úmysly, důvody a cesta, to vše stejně čeká na odhalení... i pro ni samotnou ;-)
Jsi moc hodná, Fanny <3 Mám opravdu štěstí, kolik přemýšlivých srdíček se tu schází, umí vidět skrz řádky <3 Jste moje radost :-)

Ahojky, Terezko :-)
Moc ti děkuji, že vnímáš propojení s Klíčem <3 Někdy to má význam, jindy čistě pro mou radost, že smím doříct, na co nebylo místo a vhodný čas :-) Ale hlavně mě moc těší, že ti Stopy nevezmou radost z Klíče, děkuju, Terezko <3
A děkuji, že zde Tomovi věříš, Severuse chápeš :-)
A víš, že jsi tu napsala hodně zajímavou věc? :-) Myslíš, že by pro kohokoliv bylo snadnější svou budoucnost znát a rozhodovat, zda ji změnit nebo ne? :-) Já bych tu možnost mít nechtěla.
Děkuju moc, Terezko! <3