Ginny Potterová kráčela rozzuřená směrem k ředitelně. Malá Lily jí sotva stačila, ale poslušně cupitala za svou matkou. Dnes ráno přiletěla do domu Potterových sova s dopisem, že James a Fred pověsili z okna svého spolužáka, a protože Harry byl s Albusem na kontrole u lékaře, přemístila se k Bradavicím Ginny i se svou osmiletou dcerou.
„JAMESI SIRIUSI POTTERE!“ zahřímala paní Potterová hned, co syna uviděla.
Jamesovi zmizel z tváře úšklebek a trochu zajel pod stůl ředitelky McGonagallové. Ginny úspěšně ignorovala všechny okolo sebe a svou plnou pozornost věnovala synovi. Lily se snažila nesmát. Kluci byli v maléru tak často, že už jí byly výhrůžky rodičů spíš k smíchu. Navíc, bratrův nevinný kukuč taky nebyl kdoví jak srdceryvný. Rozhodla se nechat ředitelnu napospas rozzuřené Ginevře Potterové a vydala se na průzkum hradu.
Párkrát už tady byla, rodiče ji sebou někdy vzali, když museli nutně něco vyřešit a děti neměl kdo hlídat. Poprvé ale neměla nikoho za zadkem a prozkoumávala každý kout. Jejímu zvědavému, smaragdovému pohledu nic neuniklo. Chvílí jen bezcílně procházela chodbami. V prázdné Velké síni si zazpívala, líbilo se jí, jak se její hlas v ozvěně vracel zpátky. Stála zrovna nad schody vedoucími do sklepení, když skončila hodina a skupina Nebelvírských se vyřítila nahoru jako stádo slonů. Lily pocítila vzrušení. Ráda prozkoumávala nová místa a sklepení bylo místem, které její touhu mohlo ukojit. Tiše sešla schody. Uslyšela v chodbě kroky. Vklouzla do výklenku a počkala, než cizinec projde. Ke své radosti zjistila, že kolem ní prošel svou netopýří chůzí sám Mistr lektvarů, Severus Snape. Viděla ho snad dvakrát, co se pamatovala, ale slyšela o něm hodně. Tajně se za ním začala plížit.
Severus mířil do svého kabinetu. Pár kroků od schodiště zaznamenal, že ho někdo sleduje. Rychle tedy zahnul do vedlejší chodby a prudce zastavil. Ve stejný okamžik zachytil padající děvčátko.
„Omlouvám se,“ vyhrkla dívka a usmála se. Severus měl pocit, že se na chvíli zastavil čas. Stále držel dívčinu ruku a překvapeně se na ni díval. Poznával každý rys, ohnivé vlasy, dva smaragdy ve tváři i ten rošťácký úsměv. I ta piha byla stejná…
„Chtěla jsem jenom vědět, po kom je vlastně pojmenovaný můj bratr,“ řekla s úsměvem. „Cože?“ hlesl Snape. Jediné, na co se zmohl. 'Pořád jsem stejný, vysoký a cítím se pořád stejně staře. Ne, v čase jsem se určitě nevrátil,' říkal si v duchu.
„Můj bratr. Albus Severus Potter. Jsem Lily, Lily Potterová,“ odpověděla dívka a zvědavě se dívala na Snapeův obličej. Severus začal zvažovat možnost, že se Zlatý chlapec zbláznil, když pojmenoval svého syna po něm. „Táta říká, že jste ten nejstatečnější muž, jakého kdy poznal,“ pronesla Lily jakoby mimochodem a Severus se na malý moment opřel o zeď. Bylo mu nějak slabo. Dvě zelené oči ho zvědavě zkoumaly. Měl pocit, že přežít Naginiho útok bylo mnohem jednodušší.
„V pořádku?“ zeptala se Lily nejistě a mírně se usmála.
Severus jen kývnul hlavou. Zavřel oči, aby konečně našel svou ztracenou vnitřní rovnováhu. „Takže, ty jsi Harryho dcera?“ plácnul první, co ho napadlo. Lily se smíchem kývla. „Chtěla by sis prohlédnout hrad?“ nabídnul se, i když věděl, že být tak blízko někomu, kdo byl jeho Lily podobný jako vejce vejci a udržet přitom svou pověst přísného profesora nepoškozenou bude nadlidský úkol.
„Moc,“ vyhrknula nadšeně a bylo jí jedno, že už si ho před chvílí celý prošla.
Bylo jí dobře. Severus si prohlídku užíval. Ke svému překvapení zjistil, že se zřejmě ještě umí smát – Lily ho úspěšně několikrát rozesmála. Vyšli na Astronomickou věž. Nevešel sem od chvíle, co… Co to udělal. Lily se se zvláštním úsměvem rozhlédla kolem.
„Když nás ovládají jako loutky, vyčítáme si své chyby dvojnásob. Nejvíc si totiž vyčítáme, že jsme nebojovali za sebe samotné,“ pronesla Lily na svůj věk až příliš moudře.
Snape se bolestně ušklíbnul. Ani on, který se v obou válkách mnohokrát sám zapřel, se nedokázal zbavit některých bolavých vzpomínek, které smrděly vinou. Lily se se posadila na zábradlí a začala houpat nohama. Severus kouzlem pojistil, že malá Potterová nespadne, a opřel se lokty o zábradlí kousek od ní.
„Je to krásný pohled,“ pronesla do ticha.
„Ano. Ano, to je,“ přitakal profesor lektvarů. Najednou se za nimi objevil patron profesorky McGonagallové.
„Severusi, potřebujeme najít malou Potterovou, někde zmizela,“ pronesl ředitelčiným hlasem a zmizel. Snape tázavě nadzvedl obočí.
„Zapomněla jsem ohlásit, že mizím,“ vysvětlila dívenka s drzým úsměvem na tváři. Severus se pousmál a pomohl jí dolů ze zábradlí. Lily se otevřela ústa dokořán. Procházka ji značně unavila. Snape na moment zaváhal. Pak ale nejistě rozevřel náruč, do které se mu Lily vděčně zhroutila. Vzal ji do náruče a zamířil k ředitelně. Cestou naštěstí nikoho nepotkal, chvála Merlinovi za tajné chodby. Zřejmě by ale nikoho ze studentů nepotkal, ani kdyby šel normální cestou, byl totiž čas oběda. Pár kroků od chrliče strážícího ředitelnu se málem srazil s Jamesem Potterem.
„Dávejte pozor, pane Pottere,“ zavrčel tiše a nechal překvapeného Nebelvíra za sebou. Vešel do Minerviny pracovny, kde panoval zmatek. Dorazil i Harry, zřejmě Lily hledali už nějakou chvíli. Potter zrovna říkal své ženě, že Albuse nechal u babičky, když si všimnul přítomnosti profesora lektvarů a zarazil se, stejně jako ostatní.
„Chtěla si prohlédnout hrad. Trochu ji to zmohlo,“ pronesl tichým hlasem a Ginny se rozesmála úlevou. Severus jí opatrně dceru předal.
„Děkuju,“ zavolal za ním Harry, když se Severus otočil k odchodu. Na malý moment se zastavil.
„Váš syn se jmenuje po mně?“ zeptal se Snape a Potter viditelně znervózněl. „Děkuji, Harry,“ řekl Severus dřív, než Potter jakkoliv odpověděl. Pak rychlým krokem zamířil zpět do sklepení.
Uplynuly tři roky. Za tu dobu si Lily a Severus poslali pár dopisů, ale neměli šanci se potkat. Když mířil Severus prvního září na Uvítací hostinu, žaludek mu svírala podivná nejistota. Když pak Levandule Brownová – profesorka Přeměňování, ředitelka Nebelvíru a zástupkyně ředitele – přivedla první ročník, k údivu většiny studentů se Lily přes celou Velkou síň na Severuse zazubila. Další šok studentům přivodil sám nepříjemný profesor lektvarů, když dívce úsměv opětoval.
„Lily Potterová!“ zvolala Levandule a všichni studenti i profesoři zvědavě natahovali uši. „Zmijozel!“ rozhodl Moudrý klobouk a Velká síň padla do hrobového ticha.
Lily se s radostným úsměvem rozběhla ke kolejnímu stolu, zatímco její bratři jí od Nebelvírského stolu začali tleskat. Postupně se k nim přidávali další, šokovaný Severus mezi prvními. Zařazování skončilo a na stolech se objevilo jídlo. Lily vyhledala černé oči, které ji pozorovaly. Severus netušil, jak se cítí tátové, ale to, co cítil teď, si přirovnával k hrdosti otců. Nenápadně na Lily mrknul. Dívka pozvedla číši a na dálku si s ním přiťukla.
'Díky ti, Merline, za ty smaragdové oči. Vždy mi přinášely důvod, proč dál dýchat,' pronesl Severus v duchu.
'Budou tu s tebou už navždy,' zašeptal Merlin.
KONEC
Pán voodoo mi zachránil manželství a udělal ze mě matku
(Victoria Hernan , 27. 8. 2022 12:57)