Jdi na obsah Jdi na menu
 

Když si srdce usmyslí od ESTI VERA

Autorská práva na reálie a postavy použité v příběhu vlastní J. K. Rowlingová. Příběh nevznikl za účelem finančního zisku. Nemám v úmyslu porušit autorská práva či ochrannou známku.
 
A/N: Moc děkuji Alice O'Really a Lowris za tento krásný nápad a možnost se zúčastnit. Alici taktéž  patří mé díky za opravu chyb a jejich soupis, díky kterému jsem zas o něco chytřejší :)
 
- - -
 
Pro ty, kteří své srdce poslouchají, i pro ty, kteří se tomu zatím brání.
 
- - -
 
Alanu Rickmanovi k jeho nedožitým 71. narozeninám, které by býval oslavil 21. února 2017.
Byl skvělým hercem i režisérem. Lepšího Severuse jsme si nemohli přát.
 
- - -
 
Dobrý den, pane profesore!
Asi je zbytečné se představovat, ve svém minulém dopise jste se zcela jasně vyjádřil, že můj škrabopis „budete vídat v nočních můrách až do konce svého života“. Musím říct, že mi to velmi polichotilo, konečně si mě někdo bude pamatovat i díky něčemu jinému, než kvůli porážce Voldemorta. Jsem si jistý, že jako jeden z mála víte, že už to po těch letech začíná být docela otravné.
Jak se Vám daří? Občas se vídám s Minervou (na rozdíl od Vás mi navrhla tykání hned po skočení války). Vzkazuje Vám, že Křiklan stále hrozí svým odchodem do důchodu a místo učitele lektvarů bude opět volné. Obranu učí bývalý bystrozor Redfus, ale pokud o to místo máte zájem, prý by Vám ho velmi ochotně přenechal. To Vás stále baví schovávat se v tom Vašem zimním sídle uprostřed opuštěného lesa? Nezačínají Vás ty lektvary trochu nudit?
Pokud byste náhodou zatoužil po něčí společnosti, a mohu Vás ujistit, že spousta lidí by Vás ráda viděla, jste vítaný. Nechtěl byste přijet třeba v pátek 10. května? Odpoledne máme s Ginny mimořádnou práci, ale kdybyste nám na těch pár hodin pohlídal dceru, mohli bychom si pak večer dát skleničku vína a trochu si popovídat, ne? Molly s Arthurem se rozhodli vyzkoušet mudlovské divadlo, Hermiona má na univerzitě přednášku a my nemůžeme sehnat hlídání. Sám jistě uznáte, že nechat malé dítě Ronovi, Nevillovi nebo Lence není úplně nejlepší nápad.
Zkuste to, prosím, ještě zvážit. Moc rád bych Vás zase viděl.

S pozdravem
Váš oblíbený student Harry Potter
 
- - -

Pottere!
Rozhodně jsem nikdy v žádném kontextu, a už vůbec v souvislosti vaším škrabopisem, nepoužil větu „budu vídat v nočních můrách až do konce svého života“. Maximálně jsem napsal, že píšete hůře než opilý hipogryf zkřížený s trollem, a za tím si stojím.
Dokud nemusím číst vaše dopisy a mám klid na svůj výzkum, mám se přijatelně. Do Bradavic se rozhodně vracet nehodlám.
Společnost lidí mi nechybí a v žádném případě nebudu dělat chůvu vašemu spratkovi, bez ohledu na jeho pohlaví, věk, rasu, náboženskou příslušnost, jméno matky, vzhled či chování. Co se týče úplatků, máte ještě hodně co trénovat. Jedna sklenka vína za půldenní hlídání, to by nepřijal ani domácí skřítek.
Netuším, kde jste získal ten mylný dojem, že mě zajímá, co budou vaši přátelé kdy dělat, jejich denní rozvrh je pro mě absolutně nepřínosný. To už by se více hodila ta láhev vína.
 
SS
 
- - -

Dobrý den, pane profesore,

začínám se učit číst mezi řádky, takže Vám posílám láhev toho nejlepšího vína, které se mi podařilo sehnat. Užijte si ho.
10. května s Vámi budu počítat. Přijďte, prosím, někdy po poledni. Pozval bych Vás na oběd, ale něco mi říká, že byste stejně odmítl.
S úctou, HP
 
PS: Toho opilého hipogryfa zkříženého s trollem bych někdy rád viděl. Hagrid by z něj byl nadšený.
 
- - -
 
Den poté Harry obdržel krátkou zprávu.
Děkuji za víno, SS
S úsměvem pergamen založil k ostatním dopisům, které si s tím mrzoutem za ty roky vyměnil. Bylo jich málo a o to víc si jich cenil.
Pokusil se vzpomenout si, jestli vůbec někdy lektvaristovi řekl, že má dceru. Moc dobře si pamatoval na jeho reakci, když mu poslal pár fotek čerstvě narozeného Jamese. Tak otráveného a naštvaného ho dlouho neviděl. Když mu později oznámil, že svého druhého syna Albuse Severuse pojmenoval po něm, Snape mu napsal že „si nepřeje být nadále informován o tom, jak Potterovi zaplavují svět, a že jestli podobnou zprávu ještě někdy obdrží, nebude se zdráhat ji použít k podpálení jejich domu“. Harry mu sice čas od času stále psal, ale o Lily se pravděpodobně nikdy nezmínil.
Severus Snape tehdy v Chroptící chýši svou smrt celkem podařeně zahrál. Opravdu umíral, ale lektvar, který pravidelně užíval, zajistil, že pouze upadne do kómatu při každém poklesu životních funkcí. Bylo by záležitostí několika minut, než by ztratil příliš velké množství krve, ale on přežil. Draco Malfoy totiž o plánu svého učitele celou dobu věděl. Probral ho pomocí klasického lékouzelnického kouzla, ošetřil mu zranění, a pak ho nechal odejít. Všichni ho považovali za mrtvého, jen tělo nikdy nenašli.
Teprve po roce dostal Harry od Nevilla, který si založil úspěšnou bylinkářskou firmu, zprávu o tajuplném Mistrovi lektvarů, který si objednal obří zásilku, aby z ní nakonec uvařil velmi kvalitní lektvary. Něco takového bylo poměrně neobvyklé, protože Neville měl přehled o všech větších zákaznících na trhu a vypracovat se v kvalitního lektvaristu byla otázka několika let.
Harry se podivnou zakázku rozhodl prozkoumat. Pracoval na ministerstvu jako bystrozor a měl za úkol celý případ prověřit, aby někdo nezačal ve velkém vyrábět zakázané lektvary a jedy. Když si vyžádal diplom ze studia a oficiální povolení k nákupu regulovaných rostlin, nestačil se divit. V dokladech stálo černé na bílém jméno jeho profesora, kterého Harry už před rokem oplakal. Jistě si ale dovedete představit, že jejich setkání neprobíhalo úplně radostně.
 
Od té doby Harry se Severusem udržovali kontakt díky občasným dopisům. Vídali se jen zřídka na oficiálních akcích, Snape totiž vždy dělal vše proto, aby se jim vyhnul. Když ho tedy jeho bývalý student požádal o hlídání pro svou dceru, o které se nikdy předtím nezmínil, Severus byl zaskočený. Ještě nikdo nikdy nebyl tak zoufalý, aby o podobnou věc prosil právě jeho a on si byl jistý, že za tím bude něco víc. Mistr lektvarů měl rád přehled o všem, co se v jeho okolí dělo a tohle byla ideální příležitost, jak se dozvědět něco pravděpodobně důležitého, takže nepříliš ochotně souhlasil. Koneckonců, to víno bylo opravdu výborné.
 
- - -
 
O dva týdny později se před domem rodiny Potterových ozvalo tiché lupnutí, jak se někdo přemístil. Kouzelnická čtvrť v Londýně patřila k docela hezkým místům, bylo zde čisto a bezpečno. Ze dveří domu číslo čtrnáct najednou vyšel mladý kouzelnický hrdina. Široce se usmíval a mával na černě oděnou postavu, která se právě rozhlížela po okolí.
Návštěvník mezi zuby jedovatě procedil: „Nečekejte, že vám budu mávat.“
„To by mě ani ve snu nenapadlo,“ odvětil s úsměvem hostitel a pokynul rukou směrem k domu „Půjdeme dál?“
Severus Snape se rozhodným krokem vydal vstříc svému osudu. Nikdy děti nehlídal. Poté, co ho Lucius umluvil, aby zůstal pár minut s dvouletým Dracem, se jim vyhýbal jako čert kříži. Tohle bude jeho smrt.
„Pojďte dál, ukážu vám kuchyň. Zrovna jsme s Ginny na odchodu, takže vás tu necháme. Vrátíme se asi v pět, tak to snad zvládnete. Lenka je ve svém pokojíčku v patře,“ vysvětloval Harry, zatímco svého bývalého profesora uváděl dál.
Severus se jen znechuceně ušklíbl. To je pro Pottera typické, pojmenovat dceru po té potrhlici Láskorádové. No jo, prostě to tady bude muset nějak přetrpět a snad se dozví alespoň něco zajímavého.
Snape rychle pozdravil i nejmladší Weasleyovou a najednou se za manželi zavřely dveře a on zůstal v domě sám s jejich dcerou, aniž by o ní věděl cokoliv víc než jméno. Pomalu a potichu se vydal po schodech nahoru. Našlapoval opatrně, aby se neprozradil. Nikde neslyšel žádné zvuky dětských her, což bylo podezřelé.
„Baf!“ ozvalo se za ním nečekaně a on sebou překvapením úplně trhl. Vůbec netušil, že za ním někdo je, ale jeho instinkty ho nezklamaly úplně a on se v příští vteřině otáčel, hůlku připravenou v ruce.
To, co uviděl, mu vyrazilo dech. Před ním stála Lily, jeho milovaná Lily. Mohlo jí být asi pět, zrzavé vlasy jí neposedně splývaly podél hlavy a v zelených očích to zvědavě jiskřilo. V tu chvíli nebyl schopen cokoliv dělat nebo myslet, v hlavě se mu pořád ozývalo to jediné slovo. Jak ho vesele pokřikoval, když mu bylo deset, něžně si s ním hrál na jazyku, když byl starší, a později ho zoufale opakoval stále dokola jako nějakou modlitbu, která by mu mohla pomoci znovu získat její přátelství.
Lily.
Po její smrti už to jméno nikdy nahlas nevyslovil, i když na ni myslel každý den. Když na školu nastoupil Potter, bylo to ještě horší. Snažil se vidět jeho podobu s otcem a nevšímat si jeho zelených očí a veselého úsměvu. Snažil se vnímat ho tak, aby ho dokázal nenávidět. Potřeboval ho nenávidět. Ne vždy se mu to ale dařilo, jak by chtěl.
V tu jedinou chvíli, v té vteřině, kdy si uvědomil, koho vidí, se to změnilo. Bariéra, která ho oddělovala, najednou spadla a on si poprvé po mnoha letech dovolil zažít, jaký pocit vyvolává její jméno na rtech. Potichu zašeptal: „Lily.“
Pak se mu hlas zlomil a on stál a dál zíral na malou holčičku před sebou.
„Ty mě znáš?“ zeptala se dívenka a překvapeně se usmála. „Ty jsi Sevelus, že jo?“
Nedokázal mluvit, tak jen kývl. Nevnímal, jak mu zkomolila jméno.
„Já jsem Lily. A taky se jmenuju Lenka, ale tak mi nikdo nežíká.“
V tu chvíli si Severus konečně začal uvědomovat, že před ním nestojí jeho kamarádka Lily Evansová, ale Potterova dcera. Cože? Potterova dcera? Já toho spratka přetrhnu, pomyslel si, ale nahlas neřekl nic. Nejdříve svého syna pojmenuje po něm, a pak má dokonce tu drzost dát své dceři jméno Lily. Až ho dostanu, bude litovat dne, kdy se narodil!
„Budeš si se mnou hlát? Na co požád koukáš?“
Severus dívenku propalovat pohledem a přitom sváděl vnitřní boj, o kterém věděl, že ho nemůže vyhrát. Balancoval mezi láskou a nenávistí a ne poprvé si pomyslel, proč je ta hranice tak zatraceně tenká. Existovalo jen pár věcí, které mohl udělat, a některé byly rozhodně lákavější než jiné.
Mohl by odejít. Prostě vyjít před dům, přemístit se pryč a zapomenout, že někdy něco takového zažil. Lektvarista ale neměl ve zvyku zavírat oči před pravdou, a tak tuhle možnost rychle zavrhl. Věděl, že by ho sem stejně něco táhlo. Potřeboval tu věc nějak ukončit, uzavřít další kapitolu svého života, aby ho příštích dvacet let nepronásledovala ve snech.
Taky by tu dívku mohl prostě ignorovat, ale to by asi nezvládl. Jestli podědila alespoň něco z Lilyiny upřímnosti a Potterovy arogance a sebevědomí, jen tak se jí nezbaví.
Další z možností, na kterou radši vůbec nemyslel, bylo zůstat a zkusit se o té holce něco dozvědět. Namáhal svůj mozek pořádně dlouho, ale nic jiného už ho nenapadalo. Uvědomoval si ale, že musí svoji duševní rovnováhu rychle získat zpět, jinak Potterovi přijdou o dceru, nebo, což je pravděpodobnější, z té dívenky udělá sirotka. Ať by to dopadlo jakkoliv, skončil by jistojistě v Azkabanu, po čemž zrovna moc netoužil.
„Ty neumíš mluvit? A ploč?“ zeptala se Lily, když jí po pár vteřinách došla trpělivost.
„Umím mluvit,“ procedil skrz zuby Severus a okamžitě se vydal po schodech dolů. Holčička šla hned za ním, což ho pomalu ale jistě dovádělo na hranice příčetnosti.
„Běž si hrát!“ přikázal jí a doufal, že o ní až do večera neuslyší. Nezabralo to.
„Já si budu hlát s tebou. Umíš čalovat? A kolik kouzel umíš? A umíš lektvaly?“ pokládala mu otázky tak rychle, že by nestačil odpovídat, ani kdyby chtěl.
„Já mám malou labolatož, víš? Pojď se tam podívat,“ pokračovala dál ve své monologu. Slovo laboratoř ale Severuse zaujalo. Když ho pak Lily chytla za ruku, vytrhl se jí a podrážděně zavrčel. Přesto ji ale docela ochotně následoval na druhý konec domu.
„Uděláme spinkací lektval, jo?“ řekla a otevřela dveře do malé místnůstky za kuchyní. V porovnání se Severusovou laboratoří to bylo příšerné. Jeden stoleček a jednu skříňku opravdu nepovažoval za dostatečné vybavení, ale malá dívka z toho byla očividně nadšená.
„Můžeme uspat Dobbbyho, je to legrace,“ promlouval z ní chvíli James. Když ale Severus sledoval její ruce, které začaly na stůl chystat některé ingredience, uviděl Lilyino nadání.
Poprvé po dlouhé době se lektvarista zmohl na slovo, ale jeho upozornění postrádalo obvyklou jedovatost: „Ten širozubák musíš krájet na kostičky, ne na proužky. A toho ďábelníku budeš potřebovat mnohem víc, takhle ten lektvar nikdy neuděláš.“
„Sevelusi, nepleť se tady. Ty to neumíš!“ zakřičela na něj Lily a v očích jí při tom blýskalo.
„Jak myslíš, já ten nepořádek uklízet nebudu,“ pronesl lektvarista a pro jistotu si připravil hůlku, aby včas zabránil výbuchu.
Dívka dál pokračovala a Severus její počínání skepticky sledoval. Ingredience sice přidávala ve správném pořadí, množství ale odhadovala od oka a některé složky připravovala úplně špatně. Lektvar míchala obyčejnou dřevěnou vařečkou nahodile do obou směrů, počet zamíchání úplně ignorovala. Mistr lektvarů ze zkušenosti věděl, že přesnost a preciznost je to nejdůležitější. Pokud byl člověk důsledný a držel se zadání, nepotřeboval zas tolik nadání, aby dokázal připravit ty základní lektvary. Lily ale nějaké zavedené postupy vůbec neřešila, zřejmě ani neuměla číst. Severuse jen udivovalo, že byli její rodiče tak hloupí, aby jí tohle dovolili. Výbuch kotlíku by ji mohl dost ošklivě zranit.
Když dívenka dodala poslední složku, lektvarista jí opatrně nakoukl přes rameno. Lektvar měl křiklavě zelenou barvu, což se od požadované oranžové dost lišilo. Byl také mnohem hustší, než by měl být a ještě trochu pobublával.
„A tohle má být co?“ zhodnotil s úšklebkem její výtvor a čekal na reakci.
„Sevelusi, běž plyč, ještě to musím dodělat,“ odehnala ho a sama otevřela skříň. Vytáhla veliké tričko, které by plandalo i většině dospělých, a přetáhla si ho přes hlavu. Na několika místech bylo trochu popálené, ale Severus viděl, jak se na něm leskne ochranné kouzlo. Lily si ještě nandala na oči brýle a vyčkávavě na něj pohlédla. On tedy neochotně ustoupil o dva kroky zpět a dál ji pozorně sledoval.
Dívenka přistoupila ke kotlíku a zvenčí na něj položila ruce. Zavřela oči a chvíli jen nehnutě stála. Najednou Severuse zasáhla zelená hrudka a umazala mu hábit. Lily se rozpustile zasmála.
„Já ti to žíkala, měl si jít plyč. Cáká to,“ křičela na něj s úsměvem do ucha k uchu.
Lektvarista dál stál a sledoval, jak z kotlíku vylétávají stále další a další části hmoty a zbylý obsah pomalu mění svou barvu. Když po dvou minutách představení skončilo, celá laboratoř byla upatlaná a v kotlíku byl uspávací lektvar s dokonalou barvou i hustotou. Lily se pořád smála a její ruce lehce zářily, jak jimi ještě před chvílí procházelo obrovské množství magie.
„To byla leglace,“ prohlásila Lily rozhodně, shodila ze sebe tričko a utekla z místnosti. „Táta to pak uklidí,“ odpověděla ještě na Severusovu nevyřčenou otázku.
V tu chvíli Mistra lektvarů napadlo něco šíleného. Co kdyby ji vzal do své laboratoře? Dívenka by byla nadšená, tím si byl jistý. To, jak dokázala magií ovlivňovat lektvary, bylo úžasné. Severus se jenom bál, aby o tuhle schopnost s věkem nepřišla. Byl přesvědčen, že v Bradavicích se klade obrovský důraz na ovládání magie, ale není to zbytečné? Každý malý kouzelník přece už před nástupem do školy ovládá bezhůlkovou magii. Sice ji nepoužívá cíleně, ale zvládne ji. Za celá ta léta, která strávil jako profesor, si ale nepamatoval nikoho, kdo by si tuto schopnost udržel.
Bude tohle i její případ? Přijde o své schopnosti, když jí někdo dá do ruky hůlku? Jako Mistra lektvarů ho to děsilo. Lidí s takovým nadáním bylo opravdu málo. V tu chvíli se rozhodl. Vezme ji s sebou.
„Chceš vidět mojí laboratoř?“ zeptal se jí, když ji našel v obývacím pokoji sedět na pohovce.
„Ty máš labolatož?“ zeptala se překvapeně a on jen stroze kývl. Natáhl k ní ruku, aby je přemístil a holčička se ho bez rozmýšlení chytla. V prázdném domě se ozvalo tiché lupnutí.
 
- - -
 
Když se Lily dostatečně vynadívala na jeho o poznání lépe vybavenou pracovnu, pustili se do vaření. Severus ze skladu přivolal potřebné ingredience. Zajímalo ho, jestli holčička dokáže připravit i lektvary, které dříve nedělala, takže jí vyhradil jeden stůl u okna, okolo zakouzlil ochrannou bariéru a předal dívence postup. Překvapilo ho, že už umí číst, ale nijak to nekomentoval a nechal ji pracovat.
Za chvíli už byla laboratoř plná výparů a on radši otevřel okna, aby se nadýchali čerstvého vzduchu. Lily stále o něčem mluvila a on byl šťastný, že po něm nechce odpovědi. Občas se pustili do diskuze o nějakém lektvaru, ale ona po chvíli zase přeběhla k jinému tématu a dál si vesele mlela. V klidu vedle sebe pracovali několik hodin.
 
- - -
 
Manžele Potterovi se vrátili domů až k večeru. Harry se trochu bál a uvažoval, jestli byl opravdu dobrý nápad nechat Snapea s Lily, aniž by ho na tu situaci nějak připravil. Původně to znělo jako legrace, ale když se vydal na poradu, začal pochybovat, jestli udělal správně. Ginny ho však ujistila, že ti dva to spolu nějak zvládnou.
Když se přemístili poblíž potemnělého domu, znervózněli. Proč se nikde nesvítí? Nejistě se po sobě podívali a poté rázně vykročili ke dveřím.
„Pane profesore, Lily, jsme zpátky,“ zavolal Harry, když odemkl dveře a dostal se do předsíně. Dům byl tichý. Kouzelník mávl hůlkou, aby rozsvítil světla a začal procházet místnostmi. Jeho žena ho s obavami následovala. Oba mysleli na to samé. Kde jen mohou být? Maličká Lily se mohla někam schovat, ale co lektvarista?
Prošli celý dům, použili pár identifikačních kouzel, ale zjistili jen, že se odsud někdo přemisťoval pryč. Ale byl to Mistr lektvarů? Nebo nějaká nevítaná návštěva? Nevěděli.
Harry okamžitě kontaktoval své kolegy z ministerstva. Začalo pátrání.
 
- - -
 
Lily právě dodělávala druhý lektvar, na který jí Severus dal návod, když se jí začaly klížit oči. Sedla si ke stolu, u kterého zrovna starší muž pracoval a chvíli ho sledovala. Brzy poté ale opravdu usnula.
Lektvarista, zabraný do přípravy jednoho z těžších lektvarů, jen mlhavě zaznamenal, jak si dívenka přisedla k němu. Teprve po půl hodině, když měl chvíli volna, než bude muset směs znovu zamíchat, k ní zvedl zrak. Našel ji spát na stole. Chtěl ji probudit, ale něco mu bránilo, tak k ní opatrně přešel. Zvedl si ji do náruče a odnesl ji do obýváku na pohovku. Ještě přivolal jednu deku z křesla, Lily přikryl a nechal ji odpočívat. Sám dovařil lektvar, rychle se osprchoval a zalezl si do postele.
 
- - -
 
Mezitím se všichni bystrozoři radili, jak postupovat v pátrání. Jeden tým měl být vyslán do Snapeova domu, o tom nebylo pochyb. Oni se ale snažili vymyslet co nejvíce variant, kde by se dvojice mohla ukrývat.
Harrymu to lezlo na nervy, a tak se rozhodl zakročit. Nahlas, tak aby přehlušil ostatní dohady, prohlásil: „Klidně se tady dohadujte další dva dny, ale já tady nehodlám sedět, zatímco moje dcera je Merlinvíkde. Jdu se přemístit k tomu domu.“
S tím se zvedl a okamžitě vyrazil ke dveřím. Věděl, že pravděpodobnost, že bude úspěšný, je celkem nulová, ale vážně neměl chuť jen tak nečinně sedět a povídat. Pokud za tím stál Snape, unesl Lily asi někam jinak, než k sobě domů. Pokud by to měl na svědomí někdo úplně jiný, tak by tam taky nešel. I tak si ale Harry myslel, že bude nejlepší začít u Mistra lektvarů.
Ginny svého manžela následovala, a tak se o chvíli později přemístili ze vstupní haly do lesa kousek od lektvaristova sídla. Vytáhli hůlky a vydali se tmou vstříc nebezpečí.
 
- - -
 
Severuse Snapea probudilo spuštění alarmu, který na svůj dům nastavil. Okamžitě vyletěl do sedu a z nočního stolku si vzal hůlku.
Lily.
Hned jak si uvědomil, že svou návštěvu nechal spát v obýváku, přiměl své tělo k rychlejším pohybům a o pár vteřin později se vřítil do pokoje. Nikde nikoho neviděl, ale ode dveří zaslechl šramot. Schoval se za křeslo a čekat na příchozího. Srdce mu zběsile tlouklo. Nebál se jen o sebe, ale i o dívenku, tiše spící na pohovce. Potter mě zabije, jestli se jí něco stane, pomyslel si a snažil se zklidnit svůj dech, aby se neprozradil.
Když do místnosti vkročil neznámý, jeho instinkty ho nezklamaly a on ho dvěma rychlými kouzly zbavil hůlky a svázal. Hned za první osobou ale dovnitř vkročila i druhá, v nejasném světle Severus odhadoval, že to bude žena. Jeho útok sice očekávala, ale protože nevěděla, kde přesně se skrývá, skončila také na zemi.
Lektvarista rychle přešel místnost a podíval se na nezvané návštěvníky. Překvapeně sebou trhl. Potter a jeho žena? Co by tu dělali? Protože Mistr lektvarů byl dost paranoidní, odmítal dvojici jen tak pustit.
„Pottere, jaký je můj patron?“ zeptal se na informaci, kterou by nikdo kromě něj neměl vědět.
„Laň, vy starý blázne,“ odpověděl mu muž, a tak Severus zaměřil svou pozornost na ženu vedle něj.
„Weasleyová, za co jsem vám dal váš úplně první trest?“ ptal se na lehce zjistitelnou informaci, kterou by se ale nikdy nikdo nenamáhal hledat a on si ji pamatoval přesně pro takové případy.
„Moje esej byla o půl palce kratší, než měla. A teď nám laskavě řekněte, kde je naše dcera!“ zvýšila na něj žena hlas.
„Spí tamhle na pohovce, takže jestli ji nechcete probudit, buďte zticha. Mimochodem, Pottere, dlužíte mi tu skleničku vína,“ ušklíbl se na něj vesele, rozvázal je a podal jim jejich hůlky.
Ginevra se okamžitě vydala k pohovce, aby se ujistila, že je její dcera v pořádku. S úlevou vepsanou ve tváři kývla na svého manžela, který prohlásil: „Hned jsem zpátky.“ A odešel se před dům přemístit.
 
- - -
 
O chvíli později seděli všichni tři dospělí u stolu nad lahví vína a Severus váhal, jestli se mračit nebo smát. Usoudil ale, že to druhé by mohlo některým z přítomných způsob srdeční zástavu, takže se radši tvářil jen otráveně.
Potterovi odcházeli krátce po půlnoci, Harry nesl dceru v náručí a spokojeně se usmíval. Lektvarista mu sice ještě tykání nenavrhl, ale i tak považoval dnešní večer za docela úspěšný. Bude se muset později zeptat Lily, co vlastně celé odpoledne dělala, protože Severus Snape nebyl zrovna sdílný.
 
- - -
 
Když druhý den ráno přiběhla Lily do ložnice svých rodičů, nadšeně volala: „Doblý láno! Tati, tati, může mě zase někdy hlídat Sevelus? Plosím, že jo? Včela to bylo supel!“
„A co jste vlastně dělali?“ ptala se Ginny, protože ji vážně zajímalo, co dokázalo její malou dceru takhle zaujmout.
„To je naše tajemství,“ usmála se dívenka uličnicky a dál pokračovala v přemlouvání. Její rodiče prosbám nedokázali odolat, takže ještě ten den Harry poslal další dopis jednomu starému milovníkovi lektvarů.
 
- - -
 
„A to tě teď celý rok neuvidím?“ ptala se Lily zklamaně.
„Můžeš se tady o Vánocích stavit.“
„Nechce se mi do Bradavic,“ postěžovala si již po několikáté.
„Bradavice se ti budou líbit. A stejně tam musíš, ať se ti to líbí nebo ne,“ usadil ji okamžitě muž.
„Budeš mi zase někdy vyprávět, jak jsi potkal babičku?“ prosila dívka zasněně. Milovala ten příběh.
„Mluvil jsem o tom poprvé a naposledy, znovu to opakovat nehodlám. Jasné?“ odpověděl jí důrazně.
„Ale no tak. Už pět let mi neustále opakuješ, že to je naposled, cos mi dovolil zdemolovat tvou laboratoř. A stejně mě vždycky pustíš dál,“ škádlila ho Lily s úsměvem.
Severus si povzdechl a neochotně se pustil do vyprávění. Naposled, opakoval si v hlavě již posté. Zbytečně. Holt, když si srdce něco usmyslí, píle, vytrvalost i odhodlání jsou na něj krátké.
 
- KONEC -
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

nemám slov

(sisi, 25. 2. 2018 21:39)

to je tak pěkné, děkuji za krásnou povídku plnou radostné Lili, přiměřeně hodného Seveluse, starostlivého a rázného Harryho.

hezké

(Elza, 9. 10. 2017 18:20)

Ještě chvíli přesvědčování a Severus se vrátí do Bradavic. :)

...

(Profesor, 28. 3. 2017 15:49)

Krása...

:D

(Nancy, 20. 3. 2017 2:01)

Musim rict, ze prvnich par minut jsem se smala tak, az mi tekly slzy. Vazne skvele a zase trochu z jineho pohledu, libilo se moc :)

:)

(zuzule, 24. 2. 2017 6:55)

Krasne, dekuju!

Kéž příběhy nikdy nedozní :)

(Alice, 20. 2. 2017 17:48)

Drahá Esti Vero,
děkuji za ten tvůj <3 Stejně jako tvá Lily i já si přeji poslouchat zas a znovu vyprávění, jak kdysi jednou jeden černovlasý chlapec potkal zrzavou dívku...
Jsem nadšená, že u tebe to byl právě Draco, kdo Severuse zachránil, s kým svůj plán sdílel, skvělé!
Moc se mi líbil i tvůj nápad s "přirozeným" talentem na lektvary, kdy magie vše sama upraví (to by Harry, Ron i Neville jistě uvítali :-D) Jsem moc ráda, že tvůj Harry má Severuse rád a nenechal se odradit jeho klasickým odmítavým mrzoutstvím ;-) Lily byla sladká!
Moc a moc děkuji za tvé vyprávění, Esti Vero <3

Re: Kéž příběhy nikdy nedozní :)

(Esti Vera, 21. 2. 2017 21:56)

Milá Alice, moc děkuji za tvou chválu. Je to krásná motivace pro další psaní. Draco je pro mě jako postava strašně důležitý, i když sama nevím proč, takže při záchraně Severuse byl jasnou volbou :) Talent na lektvary jsem původně vůbec neměla v plánu, vzniklo to tak nějak za pochodu. Možná Harry tuhle schopnost taky měl, ale protože nevyrůstal s magií a nikdy lektvary nedělal, časem zmizela ;) Jsem ti moc vděčná za tvou podporu, dodalo mi to odvahu pustit se do psaní krátkého snarry. Takže časem snad na svých stránkách (estivera.blogspot.cz) zveřejním i nějaký příběh o Harrym, který má Severuse opravdu hodně rád :) Ještě jednou moc děkuji.